Věžový vodojem, obecně nazývaný vodárenská věž, se začal stavět v roce 1925 jako nezbytná součást tehdy budovaného městského vodovodního řádu. Rozvíjející se Týniště potřebovalo stabilní zdroj vody, a to nejen pro domácnosti, ale i pro rostoucí průmyslovou výrobu. Zásobování vodou z obecních studen a struhy Alby množstvím ani kvalitou již dlouho nebylo dostačující.
Stavba městského vodovodu podle projektu Ing. Jaroslava Matičky z Prahy byla zahájena jímáním pramenů za městem v tehdejší šternberské oboře. Jde o místopoblíž MŠ U Dubu. Voda z tohoto zdroje je měkká (1,06 mmol/l) a stále zásobuje v Týništi tzv. dolní pásmo.
Vodárenská věž je postaven podle návrhu architekta Františka Jandy. Ten se ovšem autorství zřekl poté, když zastupitelé města svévolně do vodojemu nechali dosadit hodiny. Na jeho plánech jsou ve střeše zakresleny pouze úzké vikýře. Janda má na svém kontě rovněž vodojemy v Jaroměři, Poděbradech, Bělé pod Bezdězem, Kolíně a kromě toho projektoval řádu státních zakázek.
Myšlenka vytvořit z vodárenské věže originální muzeum se zrodila krátce po jeho vyřazení z provozu v roce 2008. Po důležitých administrativních úkonech byla věž v únoru 2010 předána do užívání Spolku přátel města Týniště nad Orlicí. Následovaly čtyři měsíce důkladného úklidu a příprav na slavnostní otevření pro veřejnost. První výstava věnovaná historii města a vodárny se konala ještě v autentickém prostoru.
Přeměna interiéru vodojemu pokračovala v roce 2011, kdy bylo postaveno dřevěné mezipatro. Je samonosné a lze je bez poškození stěn věže zpět demontovat. Zábradlí je vyztuženo prkennými výplněmi pro bezpečný pohyb po schodišti. V dalším roce ještě přibyly uzamykatelné pultové a skříňové vitríny.
Tolik stručně o týnišťském vodojemu. Dopodrobna se tématu bude věnovat publikace, kterou připravujeme k výročním oslavám 100 let vodárenské věže. Ty jsou naplánovány na sobotu 27. června 2026.
Projekt galerie: Ing. arch. Alexandra Sekyrová; dodavatel: Tesařství Petr Čančara, Hroška; vitríny: Truhlářství Petr Ptáček, Křivice.
