Fotogalerie Štěpána Tomašíka a Radka Horkého z oslav 100 let vodárenské věže
Věžový vodojem, obecně nazývaný vodárenská věž, se začal stavět v roce 1925 jako nezbytná součást tehdy budovaného městského vodovodního řadu. Rozvíjející se Týniště potřebovalo stabilní zdroj vody, a to nejen pro domácnosti, ale i pro rostoucí průmyslovou výrobu. Zásobování vodou z obecních studen a struhy Alby již dlouho nebylo množstvím ani kvalitou dostačující.
Stavba městského vodovodu podle projektu Ing. Jaroslava Matičky z Prahy byla zahájena jímáním pramenů za městem v tehdejší šternberské oboře. Jde o místo poblíž MŠ U Dubu. Voda z tohoto zdroje je měkká (1,06 mmol/l) a stále zásobuje v Týništi tzv. dolní pásmo.
Vodárenská věž je postaven podle návrhu architekta Františka Jandy. Ten se ovšem autorství zřekl poté, když zastupitelé města svévolně do vodojemu nechali dosadit hodiny. Na jeho plánech jsou ve střeše zakresleny pouze úzké vikýře. Janda má na svém kontě rovněž vodojemy v Jaroměři, Poděbradech, Bělé pod Bezdězem, Kolíně a kromě toho projektoval řádu státních zakázek.
Myšlenka vytvořit z vodárenské věže originální muzeum se zrodila kolem roku 2008, krátce po jeho vyřazení z provozu. Po důležitých administrativních úkonech byla věž v únoru 2010 předána do užívání Spolku přátel města Týniště nad Orlicí. Následovaly čtyři měsíce důkladného úklidu a příprav na slavnostní otevření pro veřejnost. První výstava věnovaná historii města a vodárny se konala ještě v autentickém prostoru.
Přeměna interiéru vodojemu pokračovala v roce 2011, kdy bylo postaveno dřevěné mezipatro. To je samonosné a lze je bez poškození stěn věže zpět demontovat. Zábradlí je vyztuženo prkennými výplněmi pro bezpečný pohyb po schodišti. V dalším roce ještě přibyly uzamykatelné pultové a skříňové vitríny.
Dopodrobna se tématu věnuje publikace Věžový vodojem v Týništi nad Orlicí, která byla vydána k výročním oslavám 100 let vodárenské věže. Brožurka popularizační formou shrnuje vše podstatné, co je o vodojemu známo.
