„Hele, mám to vymyšlený,“ zahlaholila na mě kamarádka, když jsem šel kolem papírnictví u věže, „letos pudu za průvodčí a uvařím pořádnej nádražáckej guláš! Akorát teda budu potřebovat od vás pučit nějakou tu ceduli s odjezdama vlaků, telefón, razítka a jízdenky, nó, to by bylo fajn. Jo, a ještě sháním odvoz. Povezeme totiž várnici a stánek, víš? A budu soutěžit za vás – to by šlo, ne?!“
„Jasně, jasně, není problém, to zvládnem, to nějak uděláme…,“ odkýval jsem to všechno bez zaváhání.
Tak podobně vypadal v polovině června rozhovor mezi mnou a Lydií Šimerdovou, dlouholetou soutěžící na Gulášových slavnostech v Bolehošti. V tu chvíli jsem sice nevěděl, jak to všechno provedu, protože nevlastním přívěsný vozík ani auto s tažným zařízením, ale v duchu přísloví o kalhotách a brodu, jsem zachoval klid a ujistil moji známou, že se na náš spolek může spolehnout.
O tom, že celá ta štrapáce nakonec dopadla na výbornou, se můžete přesvědčit z přiložených fotografií. Vzájemná spolupráce se bohatě vyplatila oběma stranám. Tímto L. Šimerdové děkuji za propagaci Spolku přátel města Týniště n. O., a propříště se dostavíme ke sporáku alespoň usmažit cibulku.
Adam Prokeš
