ZpětVíte, že ...Virtuální muzeumO násKontakt
Věž v detailech

 

 Vodojem ve vodárenské věži v Týništi nad Orlicí

 

Při provázení návštěvníků v prostorách vodárenské věže obcházíme i prázdný vodojem. Na častou otázku „Kolik tam bylo vody?“ odpovídám „Odhadem 150 – 200 metrů krychlových“. Jaký je ale opravdu objem nádrže?

 

 Po přípravě a zajištění zvedám dřevěný poklop a sestupuji do nitra vodojemu po značně rezavém žebříku, který je na vnější straně vnitřního válce nádrže. Nádrž je středem průlezná ze spodní lávky po žebříku, veřejnosti nepřístupném, kterým se můžeme dostat přímo až nad vodojem. Vede zde potrubí a byl zde i minutový výstup z hodinového stroje k ciferníkům hodin. Po sestupu do temné nádrže, než rozsvítím svítilnu, mne upoutají světýlka nad hlavou. Ve stropě jsou totiž v kruhu luxfery – skleněné dlaždice - kterými přece jen trochu proniká světlo. Kousek od žebříku je litinové hrdlo výtoku ve výši asi 25cm nad podlahou, kterým voda proudila do vodovodní sítě. Obcházím vnitřní stěnu a nalézám druhý odtok, který je v úrovni podlahy. Tudy odtekla poslední voda z nádrže, ale do městské kanalizace. Nahoře nad otvorem v podlaze je vidět trubku s kolenem, která určovala maximální výšku hladiny. Je to přepad ve výši cca 5.30 m. Přebytečná voda mohla volně odtékat odpadním potrubím do kanalizace. Na druhé straně vnitřního válce úplně pod stropem je vidět přítok vody do nádrže. Na stěnách betonového vodojemu jsou vidět různě zbarvené vrstvy usazenin. Poměrně dobře je znatelná hranice normální výše hladiny vody ve výši zhruba tří metrů. Pod stropem je na lanku zavěšená plastová nádoba, náhrada za původní plovák. Ve stropě je i odvětrávací potrubí, které ústí až nad střechu vodárenské věže. Vodojem před ukončením provozu sloužil pouze jako vyrovnávací nádrž. Přívodní potrubí totiž zamrzlo a došlo k jeho poškození. V téměř naprosté tmě a tichu, jen za svitu svítilny fotografuji prostory, které jsou pro veřejnost nepřístupné. Ve tmě a tichu slyším pouze slabě chod hodinového stroje v patře pod sebou. Po zvolání „Jdu nahoru!“, se lekám několikanásobné ozvěny.

 

Po opakovaném měření vychází vnitřní průměr nádrže 7.47m, vnitřní průlezný válec má vnější průměr 1.56m. Maximální možná hladina je ve výši zhruba 5.30m. Objem zásobníku vody je tedy cca 222 metrů krychlových. Síla stěny výpočtem vychází na 22 cm.

 

Bopta

 

Fotogalerie nádrže vodojemu zde

 

 

Použito údajů našich spolkových přátel z http://vodarny.mistecko.info/

Typ stavby Věžový vodojem
Město, obec, část obce Týniště nad Orlicí
Lokace Vodojem se nachází u križovatky ulic T. G. Masaryka a Nádražní. Má číslo popisné 155.
Okres Rychnov nad Kněžnou
Kraj Královéhradecký
Souřadnice 50° 09´ 03,70´´- 16° 04´ 40,81´´
ZVH mapa 14-13 Rychnov nad Kněžnou
Současný stav Stojí, mimo provoz, slouží jako sezonní muzem a galerie
Vyvěžíno červen 2007
Zpracováno březen 2012, červen 2012
Zdroje, prameny Spolek přátel města Týniště nad Orlicí, .o.s. (poděkování patří panu předsedovi Liborovi Koldinskému za laskavost a nesmírnou ochotu)
Koldinský, L.: Voda je život, zpravodaj Spolku přátel města Týniště nad Orlicí, o.s., zveřejněno 7.5.2010
Koldinský, L.: Hasiči na věži, zpravodaj Spolku přátel města Týniště nad Orlicí, o.s., 51. ročník, červen 2012
Tomašík, Š.: Vodárenská věž, Týniště známé i neznámé, sborníček Spolku přátel města Týniště nad Orlicí, 2011
Pavlík, O: Stručná historie Mladoboleslavského vodárenství III, VaK Mladá Boleslav, 2006

Týniště nad Orlicí
Majíčková, V.: Vodárenská věž v Týništi nad Orlicí, popis k modelu vodárenské věže
Bednář, P.: V Týništi chtějí výstavu o starém podnikání. Exponáty shání mezi lidmi, iDNES.cz/Hradecký kraj, leden 2012
Rajče.net, autor Skincarlos
V letech 1925 – 1928 se město Týniště nad Orlicí dočkalo vodovodní sítě se zdrojem vynikající vody z panské obory. Součástí vodovodu byl také věžový vodojem o objemu cca 200 m3 (detail rezervoáru) a přibližné výšce 35 m. Nejvhodnějším prostorem pro stavbu vodojemu se jevil pozemek mezi umělým náhonem Alby, železniční tratí a ulicí Na Stavě, který v rozloze 665 sáhů prodal městu pan Fáborský za 6.000 korun. Pozemky pro přívodní potrubí uvolnil sternbergský velkostatek v Častolovicích, a tak první etapa výstavby vodovodu podle projektu Ing. Jaroslava Matičky z Prahy mohla být zahájena u vodního zdroje v panské oboře 27. dubna 1925. Matička rovněž navrhnul i věžový vodojem - jeho návrh z roku 1924 však nebyl realizován (stavba šestibokého půdorysu, objem reservoáru 150 m3, výška 33 m, dno nádrže ve výšce 18 m, uvnitř točité schodiště, průlez středem reservoáru). Autor konečného architektonického řešení vodojemu v současné době není znám. Stavbu vodovodu včetně vodojemu provedla stavební akciová společnost Kress z Prahy, což připomíná kovová pamětní destička na východní stěně vodojemu.
Stavba se oproti původnímu rozpočtu značně prodražila z důvodů betonové pilotáže základů v pískovém podloží a zesílení betonové desky pod skeletem věže. Celkové náklady na stavbu vodovodu činily 2 689 tis. korun, z toho sama stavba věžového vodojemu včetně trvanlivé fasády a věžních hodin obnášela částku 1 809 tis. korun. Na stavbu přispělo ministerstvo zemědělství, zdravotnictví a zemský správní výbor. Do celkových nákladů byla také zahrnuta přípojka do drážního vodojemu místní železniční stanice k napájení parních lokomotiv (cca 730 m severozápadně).15. srpna 1926 o týnišťské pouti poprvé tekla voda městským vodovodem z ještě však kompletně nedokončeného vodojemu. Ten byl definitivně, včetně osazení hodinami, dobudován 29. února 1928. V roce 2008 ukončil vodojem svoji původní funkci.

Zajímavostí je, že v původním projektu věžového vodojemu nebylo počítáno s věžními hodinami. Pořízení hodin do věže napadlo představenstvo města až v době výstavby vodojemu. Stavbyvedoucí byl natolik přesvědčen výborností tohoto nápadu, že bez projednání změny s projektantem nechal sám zalomit původně rovnou římsu kolem budoucích ciferníků. Když projektant věže viděl dílo stavbyvedoucího, rozzlobil se a navždy se zřekl autorství věže, i když hodiny věž nijak nepokazily. Hodiny do věže pro město pořídila Všeobecná rolnicko-živnostenská záložna za 18 tis. korun. Jedná se o hodiny vyrobené firmou Karla Adamce mladšího v Čáslavi. O věžní hodiny vodojemu se dlouhá léta staral a opravoval je pan Karel Koldinský. Hodiny jsou plně funkční i v dnešní době, ale ručičky na věži pohání již novodobé elektrické zařízení. Původní historický hodinový stroj je součástí sbírky muzea ve věži.
V roce 2002 byla na věžovém vodojemu restaurována fasáda. Za obrovského úsilí Spolku přátel města Týniště nad Orlicí, o.s., se pak 19. června 2010 v 9:30 poprvé otevřel vodojem i pro veřejnost do tehdy ještě surových nerekonstruovaných prostor s expozici věnovanou historii vodárny i rozvodu pitné vody pro město.Do roku 2011 se dále Spolku podařilo vodojem uvnitř opravit. Kromě vymalování a nové elektroinstalace má dnes vodojem i dřevěné schodiště a navíc jedno dřevěné patro, takže je víc prostoru pro výstavy, besedy či společenské večery. Úpravy ve vodojemu proběhly díky státní dotaci, jednalo se o částku okolo 300 tis. korun. Na akci rovněž přispěla také místní radnice a Dobrovolný svazek obcí Podorlicko. Za další získané peníze byly pořízeny prosklené a uzamykatelné vitríny a pulty. Do té doby byly vystavované věci rozložené po stolech. Jelikož je ve vodojemu poměrně vysoká vlhkost, nabízí se expozice pouze přes léto, kdy je vlhkost nejmenší.
Architektonické pojetí vodojemu odpovídá citlivému přístupů architektů tehdejší doby. Jde o železobetonový skelet čtvercového půdorysu vyplněný zdivem s hladkými omítkami. Jeho spodní rozměry jsou 11 x 11 m. Vodojem má sklep s ovládacími armaturami a mohutnými základovými patkami. Přízemní rozšířená část vodojemu s přímým vstupem do objektu ze západu je kryta plechovou krytinou a sloužila v minulosti také jako prostor pro 2 obchůdky. V jednom z nich je dnes pokladna s infocentrem (dnešní hlavní vstup z jihu, novodobé propojení i do objektu vodojemu), ve druhém je původní historická elektrorozvodna (vstup z východu). Ze střední části – z dříku – vystupují čtvercové nosné sloupy v rozích stavby. Ve spodní a horní části dříku jsou na každé straně vždy dvě osvětlovací okna. Přechod mezi dříkem a prostorem s reservoárem je uskutečněn římsou a venkovní terasou, která je přístupná návštěvníkům vodojemu. Na terase se nachází původní kovové zvony-hlásiče času na hodinách. Hlásiče jsou původní, jejich pohon je již moderní. Plášť reservoáru nese na každé straně dvě osvětlovací okna a nad nimi dodnes funkční hodiny. Stanová střecha je zakončena hromosvodem.
Z přízemí vodojemu, kde začínají expozice, vedou železobetonové schody do prvního patra. V prvním patře lze například nalézt původní hodinový stroj nebo přístroj na měření vodní hladiny v reservoáru z 60. let 20. století. Z prvního patra pokračují rovné schodišťové úseky do druhého dřevěného patra, které bylo vybudováno speciálně pro galerii. Mezi prvním a druhým patrem je na jižní stěně umístěn původní stavoznak vodní hladiny. V prostoru druhého patra jsou zavěšeny původní závaží na pohon hodin. Z druhého patra vedou další železobetonové schody do patra pod reservoárem. Dno reservoáru je zesíleno žebry. Středem reservoáru vedou potrubní systémy a kruhový průlez po kovovém žebříku na vrchol reservoáru, kde je přístup do reservoáru i k ciferníkům hodin. Z patra pod reservoárem pak vede u jižní stěny druhý výstup po kovovém žebříku do vzduchového izolačního prostoru mezi kruhový reservoár a plášť reservoáru. Z tohoto prostoru je v západní stěně přístup na terasu dřevěnými dveřmi.
Věžový vodojem v Týništi nad Orlicí je ukázkovým příkladem, jak lze bezvadně uchovávat technické architektonické skvosty minulosti a zároveň je smysluplně využívat. To zejména potvrzuje několik stovek návštěvníků, kteří ročně navštíví nově vzniklé muzeum a galerii.
Spolek přátel města Týniště nad Orlicí navázal díky svému názvu města a žlutému věžovému vodojemu přátelskou družbu s obcí Týniště v Plzeňském kraji, kde se rovněž nachází žlutý věžový vodojem z období 1. republiky.
FOTOGALERIE a MAPY

Spolek přátel města Týniště nad Orlicí | Administrace