Domek kališníka Turka

Chalupa čp. 226 stála „mezi stodolami“ na dnešním Malém či Tyršově náměstí, obrácena k němu svou podélnou stranou a v ní bylo i okno do sednice a vchod do síně. Má historii velmi zajímavou a pro Týniště velmi památnou.

Vystavěl si ji v roce 1707 Jiřík Turek na pozemku, který koupil od obce. Sám nebyl týnišťským rodákem, snad se přistěhoval z Třebechovic či odněkud z „Vrchů“, kde se to jméno vyskytovalo. Byl „domkářem a nádeníkem“, kousek pole měl, vyznal se v řemesle tesařském a pracoval pro obec.

V roce 1718 byl Jiřík Turek spolu s Janem Skeříkem, Janem mladým Faltou a Antonínem Dudkem obviněn ze čtení knih nekatolických. Nějakou dobu si pobyli ve vězení, brzy však byli propuštěni, odsouzeni jen k zaplacení pokuty, každý po 1 zlatém a 45 krejcarech. Jiřík Turek ji podle obecních účtů zaplatil v roce 1719.

Brzy nato - po vydání dvorního dekretu v roce 1725 – byl zesílen tlak na „kacíře“ a také týnišťští „přestupníci pravé víry“ se dostali před soud. V roce 1730 zahájeno šetření proti Jiříku Turkovi, Janu Skeříkovi a jeho synu Františkovi, pocházejícím od Litomyšle, a proti Josefu Bašovi, synu Víta Baše z Křivic a všichni byli zajištěni vězením.

Snad Jiřík Turek byl z nich přestupníkem nejvážnějším, snad obci zvláště záleželo na tom, aby případ „kacířů“ sprovodila ze světa co nejrychleji. Jistě přitom spolupůsobila obava před sankcemi, jimiž hrozila městečku dřívější privilegia i ohledy na katolickou vrchnost (v letech 1719 - 86 to byl František Filip Šternberk). Jisté je, že Jiřík Turek sběhl z městečka. Dokládá to zápis v purkrechtní knize, v němž stojí: „L.P. 1732 dne 21.Octob. vynašlo se, že jest Jiřík Turek, spolusoused zdejší, bez vědomosti ouřadu z městečka odešel a to skrz podezřelost z kacířstva. Jsouce ale naše městečko od slavných předkův vrchností milostivých privilejemi nadané a zavázané, žádného souseda, který by naši víru samospasitelnou chtěl rušit, netrpěti – poněvadž ale on jakožto podezřelý z městečka odešel, tak jest se celá obec jeho domku ujala a k prodeji vystavila“.

Turek1.JPG                 Dům kališníka Jiřího Turka na perokresbě Ladislava Červinky

 

Tehdy byl Turkův domek prodán Kristiánu Malému za 64 kop grošů míšeňských s tím, že polovinu závdavku složí obci a polovina, že bude určena na zřízení statue Panny Marie.

Že se však Jiřík Turek do městečka brzy zas vrátil, vysvítá ze záznamu Pelikánovy kroniky k roku 1733. „Téhož léta dosvědčují hrdelní spisy, zaměstnán byl úřad týnišťský vyšetřováním Jiříka Turka pro kacířství zavězněného…“.

O záležitosti týnišťských přestupníků pravé víry jednal apelační soud v Praze i královéhradecká konzistoř. Pelikán k roku 1734 uvádí: „Vynesen je rozsudek nad Jiřím Turkem a Josefem Bašem 14. ledna, že onen čtvrt léta, tento 6 neděl v poutech a železích na obecním díle pracovati mají“. A snad trochu ironicky dodává: „Ubozí! Kdyby jim bylo napadlo odvolat se na sněm Basilejský, v němž vyznavači čeští učení pod obojí za pravé syny katolické církve vyhlášeni byli, mohli snad na potupě této ujíti“.

Tehdy ovšem Jiřík Turek již ve svém starém domku nebydlil, zůstával ne jako „soused“, ale jako „podruh“ někde v nájmu. Podle týnišťských matrik v Týništi také v roce 1749 zemřel stár 69 roků. Jeho druhá manželka Alžběta, se kterou se oženil v roce 1723 a která byla vdovou po Jiřím Málkovi, zesnula v roce 1766 ve věku 70 let.

Kdysi Turkova chalupa přešla v roce 1755 na syna Kristiána Malého, Václava, ševce a po jeho smrti na Václava Holiče, který si vzal vdovu po něm. To měl domek konskripční číslo 146 z prvního číslování stavení (provedeného v roce 1770). Dalším vlastníkem se stal syn zemřelého Václava Malého. Jmenoval se také Václav a byl také ševcem. V roce 1808 náležel domek vdově Malé - a to měl již číslo popisné 226 z druhého číslování domů z roku 1805.

Za svého krátkého působení v Týništi v letech 1835 - 41 bydlil v čísle popisném 226 městský syndikus, vlastenec Josef Vladimír Pelikán (žil v letech 1808 - 76). Byl členem obrozenecké skupiny královéhradecké, soustředěné kolem tiskaře a nakladatele Jana Hostivíta Pospíšila, přítele spisovatele Václava Klimenta Klicpery, který ho tu i navštívil.

Kolem roku 1880 tu zůstával truhlářský mistr Jan Chudý (narozen v Týništi 1823, zemřel 24.10.1884) s manželkou Alžbětou roz. Tláskalovou (narozena 1846 ve Sněžném u Nového Města nad Metují) a s několika dětmi.

Někdy kolem roku 1895 koupil chalupu Václav Podzimek (7.10.1848 až 30.9.1907). Byl rodákem z Albrechtic, jeho manželka Terezie žila v době 23.9.1847 až 27.2.1915. Jako obuvník byl zaměstnán v Heřmanově Městci, kde bylo tehdy jakési obuvnické středisko. Když se zakoupil v Týništi, mistroval v továrně na boty firmy Kaufmann v Kostelci nad Orlicí.

Kolem roku 1900 v Týništi likvidoval žid Falk svou „továrnu“ na boty. Mezi těmi, kdo se tehdy osamostatnili, byl i Václav Podzimek a domek čp. 266 se stal sídlem jeho podniku. Pracovali pro něj podomácku ševci z okolních vesnic. Vydával jim již nakrájenou kůži a ostatní materiál a oni mu vozili na trakaři či nosili v nůši hotové botky.

Václav Podzimek vedle třech dcer (Kristýny, Antonie, Josefy) měl tři syny. Josef se stal železničním úředníkem. Alois, vyučený pekař a hrbatý František (30.9.1890 -14.10.1924), jenž vystudoval německou obchodní akademii a byl zdatným obchodníkem, zůstali v Týništi a po otcově smrti vedli dál jeho podnik.

Počátkem první světové války se ohlásila veliká konjunktura v obuvnické výrobě a bratři Alois a František Podzimkovi se v roce 1915 pustili do stavby továrny na místě, kde předtím - 19.2.1913 - vyhořela „korábovna“ Ferdinanda Seiferta. V roce 1925 koupil tuto tehdy již nepracující továrnu Podzimkovu, Karel Čáslavský a zřídil tu koželužnu zpracující exotické kůže.

V té době - 1917 - prodali Podzimkovi domek čp. 266 kupci Karlu Voříškovi z náměstí čp. 233, s jehož zahradou sousedil a získali přitom od Voříškovy rodiny „dvorec“ dříve plavce Karla Podolského čp. 67 v Třebechovické (dnes Opatrného) ulici - aby ten zase brzy nato prodali Františku Vopršálovi, jenž tu zřídil továrnu na kůže a kožené zboží.

Chalupa Jiříkem Turkem vystavěná ve stavu celkem nezměněném se dočkala věku 250 let. Byla zbourána až v roce 1958, aby učinila místo obytnému domu čp. 855 na Tyršově náměstí.

Turek2.JPG

         Malé náměstí - místo chalupy vlevo - Turkova chalupa -  dnes stojí bytovka u divadla

Turkova chalupa měla ještě další zajímavost: týnišťský historik Ing. Alois Čapek našel na její půdě nejlépe zachované zařízení na sušení tabákových listů. Byly to dřevěné kolíky vrážené do hambalků krovů a sloužívaly k upevnění šňůr, na něž se tabákový list při sušení navlékal. Pěstování tabáku v našem městečku je doloženo v letech 1683 až 1806 a získalo mu i označení „tabákové Týniště“.

Fotografie z archivu Libora Koldinského                                                                      

                                                                                                                             přepsal  Bopta 2013   

Soupis pomístních jmen v ČecháchZ kronik města - Šedesát let od stržení kříže
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz