24. března 1945 odpoledne upoutal týnišťské občany nápadný hluk blížící se od Hradce Králové. Pokud pohlédli tím směrem, měli možnost vidět velké letadlo letící v malé výšce směrem ke Křivicím, za nímž zůstával dlouhý pruh šedobílého kouře. Mnohé z přihlížejících v tu chvíli jistě napadla myšlenka „Co se asi stane s posádkou tohoto letadla?“
Dnes díky práci několika badatelů, mezi které patří Libor Pařízek z Rychnova nad Kněžnou, známe na tuto otázku odpověď. Ale nepředbíhejme a vraťme se na začátek. Poprvé se několik nadšenců pokusilo zjistit podrobnosti o průběhu havárie a osudech členů posádky bombardéru v šedesátých letech. Důležité informace poskytl zápis této události nalezený v kronice obce Černíkovice. Podařilo se také shromáždit několik úlomků plechů, zohýbaných nábojnic včetně útržku palubní mapy, kde byla zakreslena část letové trasy. Na základě této informace se podařilo zjistit, k jaké letecké armádě, operující v té době nad protektorátem, stroj patřil. Další bádání zahalila na dlouhá léta mlha tehdejšího režimu. Po listopadových událostech roku 1989 mlha začala opadávat a lidé posedlí odhalováním neobjasněných příběhů mohli bez nebezpečí obvinění ze špionáže nebo vlastizrady pátrat za hranicemi. Časem se podařilo nalézt v historickém archívu amerického vojenského letectva z druhé světové války nejdůležitější informace obsahující jmenné seznamy osádek s čísly bombardérů ztracených 24. Března 1945 nad protektorátem. Získáním těchto dokumentů práce badatelů neskončila. Ti si po tomto úspěchu vytyčili téměř nemožný cíl, a to vyhledat žijící členy osádky. Vynaložené úsilí se vyplatilo. 24. Srpna 1996 stanuli tři bývalí příslušníci amerického letectva na místech havárie svého bombardéru a zaplnili svými vzpomínkami prázdná místa tohoto příběhu.
24. března 1945 vzlétlo ze základen v Itálii 125 bombardérů B 17 Flying Fortress a 250 bombardérů B 24 Liberator 15. Letecké armády USA. Cílem náletu měla být továrna Daimler -Benz v Berlíně. Svaz letěl severním směrem a vyhýbal se velkým městům, protože v nich byla soustředěna protiletadlová obrana. Při průletu severně od Mostu v prostoru Krušných hor byl svaz napaden silnou protiletadlovou palbou. Nečekaný útok v místech, kde protiletadlové dělostřelectvo nebylo předpokládáno, způsobil, že byl jeden bombardér na místě sestřelen a další čtyři poškozeny. První z poškozených strojů se vrátil na domovskou základnu. Tři zbývající odbočily od Mostu na východ za linii fronty, kde hodlaly přistát na některém z ruských letišť. Tou dobou totiž platila mezi Spojenými státy a Sovětským svazem dohoda, že letadla a letci, kteří nedosáhnou svých cílů, mohou přistát na územích obsazených Rudou armádou. Jedním z odbočujících letadel směřujících na východ byl bombardér B 17 LATITIA č. 446640 skupiny ABLE, jehož osádku tvořilo 10 mužů. Po poškození se tento bombardér chtěl původně vrátit do Itálie, ale patnáct minut letu na jih stačilo osádce ke zjištění, že se zbývajícími třemi motory nedosáhnou výšky potřebné k přeletu Alp. 
Proto přibližně 60 km od Chomutova otočili na východ a kolem Prahy směřovali na Hradec Králové. Po příletu do prostoru Týniště nad Orlicí začalo letadlo na několika místech hořet, což přimělo osádku k rozhodnutí opustit stroj. První vyskočili operátor a spodní střelec, kteří dopadli u Radostovic. Pak všichni ostatní kromě prvního pilota, druhého pilota a horního střelce. Ti se snažili usměrnit pád letadla. Oheň se však začal rychle šířit do prázdné pumovnice, kudy vedlo palivové potrubí, proto i zbývající členové osádky stroj opustili. Letoun se poté prudce stočil vlevo a po 100 metrech ve vzduchu explodoval v katastru obce Černíkovice. Oba piloti a horní střelec dopadli poblíž hořících trosek hlavní části bombardéru a téměř vzápětí byli zajati rekonvalescenty zbraní SS, kteří byli na černíkovickém zámku. Další část zasahujících jednotek pocházela z kasáren Wehrmachtu v Kostelci. Dvě hodiny po havárii Němci pochytali celou posádku a na nákladním autě poháněném dřevoplynem ji odvezli do Rychnova nad Kněžnou. Potom pokračovala jejich cesta do Kostelce a večer na nejbližší železniční stanici, kde nastoupili do vlaku jedoucího směrem na Prahu a dále do Německa. Tam je rozdělili do různých táborů, ve kterých se dočkali osvobození.
Text zpracoval Pavel Rulík,
fotografie jsou z archivu Pavla Rulíka a Libora Koldinského
