O týnišťské škrobárně a Adolfu Novotném

Objev velmi zajímavého textu

Chtěl bych se s vámi čtenáři (především ze starší generace) a milovníky místní historie podělit o pár velmi zajímavých a myslím dosud nikde nepublikovaných informací, které se týkají dávno již zapomenuté týnišťské škrobárny a jména Adolf Novotný (otec továrníka Antonína Novotného – majitele nábytkářské firmy NÁBYTEK, KOBERCE NOVOTNÝ a spol.). Text jsem objevil v hromadě fotografií, dopisů a dokumentů, které spolku věnoval jeden z našich příznivců – pan MUDr. Karel Voříšek z pozůstalosti po svých předcích. Na obálce je uvedeno „ Škrobárna od paní Novotné“. Usuzuji, že by se mohlo jednat o manželku právě Antonína Novotného (přestože není text nijak datován). Musím říci, že po přečtení jsem hned dostal nápad uveřejnit jej v plném znění. A to už jen proto, že se v něm hodně odráží současná etapa ekonomických problémů a že je nutno smeknout před počínáním hlavního aktéra – Adolfa Novotného. Tady je doslovný opis nalezeného textu :

I. česká akciová škrobárna v Týništi nad Orlicí

V létech sedmdesátých minulého století (19.století, pozn. autora) začal se rozvíjet průmysl v českých zemích a v zásadě byla dokončena výstavba cukrovarů. Průmysl byl většinou v rukou německých a židovských podnikatelů, zatím co český živel se zaměstnával jednak polním hospodářstvím i řemeslem a pak vznikala nová třída – třída dělnická. V té době se také stavěla trať Choceň – Halbstadt (Broumov, pozn. autora), jako mnoho jiných železničních spojů, které urychlovaly průmyslový vzrůst. Tuto stavbu vedl pan Bazyk a za svého asistenta si vzal pana Adolfa Novotného, rodáka z Nechanic. Tak se dostal pan Novotný do zdejšího kraje. A když přešla trať po dokončení počátečních prací do státní správy , která byla v německých rukou, znelíbilo se panu Novotnýmu z národnostních důvodů sloužiti pod německou správou a zajímal se proto o jiné zaměstnání.

V tu dobu byla dokončena stavba škrobárny v Týništi n./Orl., města to do té doby bez průmyslu. Tedy víceméně městečka řemeslníků a drobných zemědělců. Aby byla využita produkce bramborů, ustavila se akciová společnost pro výrobu škrobu a výrobnu si postavila proti nádraží (dnes firma ECO-CONTAINER v ulici TGM, pozn.autora) a na čelném místě měla německo – český nápis „ I. česká akciová škrobárna v Týništi n./Orl. „. Pan Novotný se ucházel o místo účetního v této škrobárně a když byl vypsán konkurs na toto místo, byl on tím, který si získal přízeň akcionářů a byl přijat. Nějakou dobu pak pracoval jako účetní a když ředitel Dvořák, který byl starší pán, odešel, byl hledán nový ředitel. I obešel si pan Novotný akcionáře a byl zvolen ředitelem škrobárny.novotny.jpg

Mezi akcionáři byly dva směry, jeden byl veden tehdejším místním farářem Skokanem a druhý panem Novotným. Snad to pramenilo ze zaujatosti proti kněžím, neboť pan Novotný byl silně pokrokový. Tím se dostával do ostrých polemik a jeho situace se stávala nejistou. Aby si upevnil svoje postavení, zakoupil za pomocí malého věna (asi 4 tisíce zlatých) své ženy (roz.Houdkové z Chocně) a pomocí půjček svých přátel, svého otce, část akcií. Jak mu bylo postupně možno, kupoval akcie dále, aby na valné hromadě měl vážné slovo a tím si zajistil plně místo ředitelské.

Po nějakou dobu měla škrobárna jakýsi úspěch. Při veškeré práci nezapomínal pan Novotný na výstavbu města. A tak v místech, kde býval velký močál (dodnes park u Základní školy, pozn.autora) rozhodl se zříditi městský park. Na tuto práci dovedl získati dodavatele bramborů, drobné zemědělce. Navozili na místo močálu roští, hlínu. Pak po dlouhé úmorné snaze dokázal všem pochybovačům, že co se zdálo nemožné, se uskutečnilo. Park se postupně stával okrasou města a místem různých slavností i divadel v přírodě.

Hlavním dodavatelem bramborů pro škrobárnu byl častolovický velkostatek, který pěstoval speciélně škrobové brambory. Ku konci let osmdesátých zřídil si velkostatek vlastní lihovar, aby lépe zhodnotil vlastní produkci brambor. Tím odpadl týnišťské škrobárně hlavní a nejdůležitější dodavatel. Jelikož drobní zemědělci z okolí nestačili krýti potřebu brambor pro škrobárnu, již z toho důvodu, že mnozí dodávali lihovaru, byla nucena škrobárna dovážeti suroviny z daleka a tím se výroba zdražovala. Rentabilita tím klesala. Pan Novotný, aby zajistil vlastní výrobu, skupoval okolní pozemky s úmyslem pěstovati brambory pro potřebu škrobárny. Mezitím se měla výroba úplně zastaviti a akcionáři ztratili úplně z obavy ze ztráty peněz zájem. A tak pan Novotný skupoval akcie dále, až podnik přešel do jeho rukou jako vlastníka. Snažil se udržeti výrobu dále, ale finanční obtíže rostly a situace se stále horšila. Tak byl pan Novotný nucen předprodávat výrobu za nevýhodné ceny a tím se jen dostával do větších obtíží. Situací donucen hledal nějaký nový artikl, který by problém zlepšil, ale neměl velkého štěstí.

Tehdejší týnišťský hostinský Smrtka, chtěje býti průkopníkem průmyslu, se zdálo, že by mohl míti úspěch ve výrobě tříšek – špejlí, pořídil si stroje na výrobu tohoto zboží. Vlivem okolností v osobním životě se však úplně finančně zruinoval. Pan Novotný, který byl rozhodnut doplniti výrobu škrobu jiným artiklem a nebál se dluhů, odvážně koupil bez haléře celý podnik Smrtkův a začal vyrábět tříšky, které vyvážel do Německa. Bez veškerých zkušeností technických i obchodních s tímto sortimentem. Německo nedlouho poté omezilo dovoz, kolečka výroby tohoto artiklu se jen slabě roztáčela. Očekávaný úspěch se nedostavil, pan Novotný byl těžce zklamán, ale přesto se houževnatě postavil proti nepřízni osudu a hledal znovu nový obor podnikání. Při jedné návštěvě svého přítele Zemana z Vamberka rozmlouvali o této situaci a pan Zeman mu doporučil, aby začal s výrobou tkalcovskou. Pan Novotný se dovedl ihned nadchnout a vyhledal na doporučení pana Zemana tkalcovského mistra pana Blažka. Postavili dřevěné stavy a pustili se do výroby potahových látek, plyšů a koberců. Poněvadž to byla výroba ruční, byla přirozeně drahá. To již pokročila doba do druhé poloviny let devadesátých. Poněvadž nebyl provozní kapitál a tím bylo vše ztěžováno, musel si pan Novotný vypomáhat krátkodobými výpůjčkami u svých známých a tak nastala doba těžkého odříkání jak v podniku tak v rodině. Při podnikavosti a houževnatosti pana Novotného bylo velkou škodou, že musel kupovat stroje staré, což bylo pro výrobu nevýhodné. Výrobky, přestože byly velmi jakostní se značně prodražovaly. Vzhledem k tomu, že nebylo v Týništi tkalců, musil pan Novotný sem přestěhovat několik rodin z Hlinska a okolí. tovarna.jpgTak mimo koberců, které byly překrásné, ale mnohdy, aby se prodaly, dávaly se za výrobní cenu, vyráběly se velmi hodnotné ručně tkané mohairové a lněné plyše. Tedy zase artikly, které nemohly soutěžit se strojovou výrobou. Překrásné koberce sklízely velkou oblibu a popularitu, ale vysoká cena oslovila málo kupců.

A tak po nenáhlu i tato výroba se nerentovala i pomýšlel pan Novotný opět o něčem jiném. I napadlo jej, a to již po poradě s jeho synem Antonínem (budoucí majitel nábytkářské firmy, pozn.autora), že by mohli v Týništi, odkud se v té době po řece vory dopravovalo hodnotné dříví, využít bohatství okolních lesů a zříditi výrobu nábytku. Myšlenka tato stala se skutkem a byl to jistě šťastnější přelom v podnikání pana Novotného seniora (Adolfa, pozn.autora). Tím také přestala stále ještě udržovaná výroba škrobu. Pan Novotný Antonín, syn shora jmenovaného Adolfa Novotného, s řadou těch, kteří spolupracovali a pomáhali vytvořiti dílo a hodnoty, kterými se národ obohacoval, zařizoval ke spokojenosti lidem jejich domovy – to nejkrásnější prostředí, ze kterých vyrůstaly nové generace a byli proto všichni spolutvůrci lidského štěstí …

Toliko doslovný přepis textu, který dle mého názoru vyzdvihuje krásné lidské vlastnosti, kterými jsou vlastenectví, pracovitost a odvaha riskovat ve složité době. Myslím tak výstižné potřeby pro současnou tolik všude diskutovanou dobu.

Pro potřeby zveřejnění text opsal, opatřil úvodem, doslovem a fotografiemi ze své sbírky
Libor Koldinský, předseda Spolku přátel města Týniště nad Orlicí

stránky, které budou ve všech směrech prvotřídní.

Brusírny skla v Týništi nad Orlicí
Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License. Webarchivováno
Národní knihovnou
ČR