Obchod rodiny Hlaváčkových

Josef Hlaváček

Týnišťský obchodník Josef Hlaváček se narodil 10. března 1846 v Záměli. V našem městě krátce žije v domě řezníka Falty. Po sňatku s jeho dcerou Annou 5. července 1870 se manželé Hlaváčkovi stěhují do domu s obchodem v čp. 121, který koupili od kupce Antonína Voříška.

Hlaváček 1

Klub důchodců čp. 121, bývalý Hlaváčkův obchod v září 1976 (foto Jan Pírko)

Obchodník Josef Hlaváček podle dochovaného dokladu „List na daň ze živnosti“ platil první daň v druhém pololetí roku 1870 ve výši 31 zl. 50 k. Doklad nese datum 12. září 1870. Živnostenský list na prodej „lihových nápojů v jakémkoliv množství v kupeckém krámu“ měl od 27. listopadu 1881. Obchodníku Josefu Hlaváčkovi se velmi dařilo a v roce 1889 již platil daň ve výši téměř 63 zl., jedenáctou nejvyšší v Týništi, z obchodníků třetí nejvyšší. Dne 8. srpna 1893 píše dva listy okresnímu hejtmanství. V prvním oznamuje: „Já nížepsaný Josef Hlaváček soused z Týniště ohlašuji, že svůj obchod ve zboží smíšeném ... přeložím z domu č. p. 121 v Týništi do nového domu svého čp. 228–229 v Týništi, což slavnému CK okresnímu hejtmanství ohlašuji.“

V druhém listu: „Já nížepsaný Josef Hlaváček koupil jsem v dobrovolné dražbě dům čp. 128–129 (chybu neopravil) v Týništi a hodlám do tohoto nového domu přenésti koncesi svou pod čís. poplatní čís. 591 mě udělenou na prodej pálených nápojů lihových v jakémkoliv množství stojícím hostům v nádobách nezavřených. Prosím za povolení ku přenešení této živnosti z domu čp. 121 v Týništi na dům čp. 228–229 v Týništi. Za přepsání přiloženého listu poplatního uváděje, že místnosti v tomto novém domě jsou zcela způsobilé pro tento obchod a také přístupné tak, že změnou touto situace obchodní pražádnou změnu neutrpí“.

V domě čp. 121 žili Hlaváčkovi i po otevření nového obchodu. Uvolněnou přední část pronajali ševci Josefu Röznerovi, který zde měl k řemeslu trafiku. Hlaváčkův dům je dodnes dochovaný v téměř původním stavu. V prosinci roku 1969 domek koupil od Karla Hlaváčka a Ing. Karla Doležala Městský NV v Týništi a po nutných opravách je zde od 6. prosince 1970 Klub důchodců. Na dvoře stále roste dub letní, který zasadil (možná na památku otevření nového obchodu) Josef Hlaváček v 90. letech 19. století.

Přes ulici proti domu, kde žil, otevřel Josef Hlaváček nový obchod v čp. 228–229. Prodával i petrolej, protože okresní hejtmanství žádá starostu Týniště Karla Koťana o podání zprávy: „... je-li místnost kterouž žadatel v domě čp. 228-229 v Týništi používá k uchování petroleje k účelu tomu úplně způsobilou a také ohnivzdornou“. Starosta má podat i zprávu: „...je-li obchodní místnost žadatelova ku provozování výčepu pálených nápojů lihových na stojící hosty způsobilou, jakož i lze li k místnosti této snadno policejně přihlédati“. Starosta Karel Koťan oznamuje: „...že jest místnost ku provozování ohlášené živnosti úplně způsobilá.“

Hlaváček 2

Hlaváčkův obchod na nedatované fotografii (archiv Libor Koldinský)

Dne 11. února 1905 Josef Hlaváček posílá žádost, v které žádá okresní hejtmanství: „Vzhledem k bídnému stavu obchodu vůbec po delší dobu již trvajícímu kladu uctivou žádost, aby mi slavné CK okresní hejtmanství udělilo povolení k výrobě lihovin na studené cestě v malém pro svůj obchod, podotýkaje, že stávající živnost nebude výrobou tou nijak rozšířená. Výroba spočívá v tom, že smícháním zdaněného čistého lihu, vodou, aromatické tresti neb oleje a vody upravím si běžné druhy lihovin požadavkem zákonným v potravinách vyhovujících. Tímto povolením usnadní se mi placení dosud mi předepsaných daní a dávek, mezi dnešních stavů svou výší nijak neodpovídaje.“ Žádosti je bez problémů vyhověno.

Stárnoucí Josef Hlaváček předává svůj obchod synovi Karlovi: „Já podepsaný Karel Hlaváček ohlašuji tímto slušně, že budu dnem 1. srpna 1906 počínaje v domě čp. 228 v Týništi nad Orlicí provozovati obchod smíšeným zbožím i prodejem dobytčí soli. Za účelem tím uvádím, že jsem narozen dne 22. dubna 1872 v Týništi a tamtéž příslušný.“

K žádosti přikládá doklad, že zaplatil poplatek společenstvu živností. Josef Hlaváček se vzdává koncesované živnosti na výrobu a prodej lihovin, ale s podmínkou, že bude převedena na syna Karla. Jak se později ukáže, velice důležitá podmínka. Protože František Krpata píše 23. srpna 1906 list adresovaný na CK místodržitelství pro království české: „Tímto uvádím ve známost, že CK okresní hejtmanství v Rychnově nad Kněžnou míní povoliti Karlu Hlaváčkovi v Týništi nad Orlicí do kupeckého krámu zcela zbytečný výčep kořalky. Jest samozřejmo, že by v tomto nyní neobvyklém případě (při obchodě kolonyálním) až bude pomáhati jen protekce a ostatní živnostníci budou zkráceni an toho naprosto zapotřebí není, měřilo se jak jednomu poplatníku, tak druhému.“ (doslovný přepis)

Z Prahy přichází panu obecnímu starostovi přípis: „Budiž zjištěno a sem do 14 dnů oznámeno, zdali jakýsi František Krpata provozuje výčep kořalky, v (?) případě na základě kterého oprávnění“. K odpovědi je přiložen opis – Adresář v Týništi existujících hostinských, šenků, koncesovaných obchodů. Je zde uvedeno patnáct jmen, včetně čísel popisných. Jeden údaj je škrtnutý, protože seznam pochází z února roku 1904.

František Krpata mezi výčepními není. Dnes už nezjistíme, proč „jakýsi“ František Krpata napsal dopis proti Karlu Hlaváčkovi. Z poznámek, které mám nashromážděné, vyplývá, že se jedná o mistra krejčovského, který žil v domě čp. 158 u řezníka Falty, tchána Karla Hlaváčka.

Karlu Hlaváčkovi je zamítnuta žádost převzít otcovu koncesi na výrobu a prodej lihových nápojů: „...protože toho potřeba obyvatelstva nevyžaduje, aby tento výčep lihovin, který se má provozovati v kupeckém krámě, i nadále povolen byl.“ Karel Hlaváček píše odvolání: „...Připomínám, že jest tento smíšený obchod dle poplatnosti prvním v místě, a že výčep lihových nápojů provozuje se co živnost vedlejší. Jsa mužem o čest a solidnost svého závodu úplně dbalým, chci provozovati živnosti obě čestně, a řádně jako dosud můj otec, a nesnížím se nikdy k jakémukoliv zneužití koncese výčepní a míním provozovati živnost tuto tím způsobem, že konsumentům přicházejícím, lihové nápoje – většinou barvené – do lahví prodávám.“

Dále píše: „...že obecní zastupitelstvo na své schůzi jednohlasně přenešení výčepní koncese schválilo. V městě našem čítajícím kol 2500 obyvatel, stává se v pravdě několik hostinců, takže jest o potřebu obyvatelstva dosti postaráno, však ale hostince ty částečně výčepu lihových nápojů ani nemají - jsou to hostince hlavně pro ubytování cizinců zařízené - neb je neprovozují - až snad na likéry nejjemnější - cestujícím obecenstvem žádané“. V odvolání uvádí dále: „...v Častolovické ulici není žádného hostince s výčepem a Panský dům je více jak 100 metrů vzdálen.“ Nakonec žádá o „přesné vyšetření“ a přenesení koncese po otci Josefu Hlaváčkovi „z toho důvodu, že potřeba místního obyvatelstva toho vyžaduje.“

Koncese na výrobu, prodej a výčep lihovin přesto nebyla Karlu Hlaváčkovi udělena. A proto téměř po roce 10. června 1907 píše Josef Hlaváček: „...ohlašuji, že koncesovanou živnost výčepu lihových nápojů ... které jsem se s tou výhradou vzdal, že bude na mého syna p. Karla Hlaváčka, co nástupce živnosti přenešena, ale jelikož jemu udělena nebyla, dále provozovati budu v domě čp. 228–229 v Týništi nad Orlicí, o čemž tímto slavnému CK okresní hejtmanství uctivé oznámení činím.“ Zřejmě velmi výnosný obchod s lihovinami zůstal zachován.

Hlaváček 3

Hlaváčkův obchod na nedatované fotografii (archiv Libor Koldinský)

Karel Hlaváček

Josef Hlaváček umírá a jeho syn Karel již znova nežádá o jeho koncesi. Anna Hlaváčková chce využít právo vdovy pokračovat v obchodě s lihovinami. „Já nížepsaná Anna Hlaváčková, vdova po dne 17. prosince 1909 zemřelém, obchodníku Josefu Hlaváčkovi v Týništi nad Orlicí, narozená dne 26. ledna 1849 v Týništi a tamtéž i příslušná oznamuji, že budu od 1. ledna 1910 ... provozovati nadále živnost výčepu pálených lihových nápojů, dle koncese zemřelému mému manželi...“

Hlaváček 10

Hlaváčkův obchod na nedatované fotografii (archiv Libor Koldinský)

Dostává odpověď: „...provozování živnosti na průkaz navázané vdovou jest nepřípustné, buď ohlašovatelka vyslechnuta, zdaž ohlášení to bezpodmínečně zpět béře či hodlá živnost provozovati a za vydání listu živnostního žádá“. Anna Hlaváčková 4. února roku 1910 na městském úřadě v Týništi prohlásila: „Živnost, výroba lihovin na studené cestě míním provozovati sama a na svůj účet a své jméno. V důsledku předstojícího vyzvání podám ihned řádné ohlášení zmíněné živnosti i předložím stvrzenku o zaplacení inkorporační taxy se žádostí o vydání živnostního listu.“ Žádost je bez problému vyřízena.

Další dochovaný doklad je z 24. května 1918. Karel Hlaváček píše list okresnímu hejtmanství: „...prosím snažně na základě obsahu přiloženého dopisu a k vůli zamezení nedostatku soli kuchyňské v Týništi nad Orlicí a nejbližším okolí o udělení prodejny soli pro Týniště a okolní vesnice dle úředního nařízení v přiloženém dopise uvedeném. Sůl kuchyňskou jsem objednával na vagony a sice asi 3½ vagonu ročně a bezvadně zásoboval až dosud celé město a okolní vesnice po více let jedině sám, a jelikož mi dodávající firma „Audra“ Jud v Ebensee píše, že mi na dále sůl již objednanou dodati nemůže a obnos předem zaslaný vrátí a sám již malou zásobu mám, prosím snažně k vůli zamezení nedostatku soli v místě a okolí a mě ponechání prodeje toho o přidělení prodejny této.“

Odpověď z okresního hejtmanství se nedochovala, Karel Hlaváček obchodoval se solí, jak bude popsáno později i nadále.

Další dochované doklady k obchodu Karla Hlaváčka se týkají opět lihovin. Po kontrole mu byla Úřadem pro potírání lichvy potravinami v Čechách vyměřena pokuta 400,-K, případně 4 dny vězení. Karel Hlaváček se odvolává a píše: „Dne 16. prosince 1921 dostavila se do mých obchodních místností, kde provozuji živnost komise, sestávající ze tří pánů. Ti vyzvali mne, abych jim předložil rum (a žitnou), který vyrábím a prodávám. Šel jsem s nimi do skladiště, kde rum byl uložen, a spolu se mnou šli Stanislav Voborník, kupecký příručí u mě a můj syn Karel. Na jejich vyzvání byl rum (a žitná) vynesen na dvorek, kdež zmínění pánové rum měřili.“

V zápisu komise Úřadu je psáno: „Při měření shledáno, že rum má 34° alkoholu při teplotě 4° Réamura, což jest dle převodních tabulek 38.2° alkoholu při normální teplotě 12°R. Čistá kořalka (režná) pak měla 14° alkoholu, což jest dle převodních tabulek asi 15.5° alkoholu“. (Rum měl mít 40° a žitná 20°.) Podle zápisu komise: „Karel Hlaváček prodává prý rum i čistou kořalku pouze v malém a to 1 litr rumu za 25.50 Kč, ½ litru za 15.00 Kč, ¼ litru za 7.50 Kč a ⅛ litru za 3.80 Kč. Čistou kořalku pak prodává 1 litr za 12.75 Kč, ½ litru za 7.50 Kč, ¼‏ litru za 3.75 Kč a ⅛ litru za 1.90 Kč. Povolení k výrobě a výčepu lihovin má na jméno svého bratra Antonína Hlaváčka, zemřelého, a to na základě živnostenského listu vystaveného 17. března 1910.“

Zpět k rozsáhlému odvolání Karla Hlaváčka: „...Konečně namítám také zmatečnost z toho důvodu, že jest zde naprostý nedostatek pasívní legitimace, neboť živnost nemám já, nýbrž moje matka paní Anna Hlaváčková, o čemž lze se ze živnostního listu i berních předpisů přesvědčiti. Byla by proto, kdyby přestupek spáchán byl, ona zodpovědná za trestní čin, nikoliv já. ...Konečně namítám, že výše pokuty naprosto neodpovídá mým majetkovým poměrům, tím méně poměrům mé matky, pročež si i v tomto směru stěžuji. Předpokládám předem, že jsme v právním státě, a že tudíž moje obhajoba, založená na přesných, pravdivých a rozhodných důvodech, bude plně uznána.“

Po tomto odvolání nastává další prošetřování případu a můžeme číst ve zprávě velitele četnické stanice vrch. strážmistra Procházky: „Karel Hlaváček jest velice zámožný, jehož majetek, který má na kapitále uložený se zjistiti nedá. Mimo toho jest majitelem domu a velmi výnosného obchodu koloniálního a výčepu lihovin, ve kterémž zaměstnává učně. Jest otcem 2 dítek, z nichž 22 r. starý Karel jest v továrně na mýdlo “Saponie“ v Praze co úředník zaměstnán a 17 r. stará Vlasta jest v klášteře na vychování. Manželka Marie obstarává domácnost, ... obchodník Karel Hlaváček svou matku Annu Hlaváčkovou, která jest 70 roků stará a k samostatnému vedení výroby a výčepu lihových nápojů již neschopna, v obou případech bez úředního oprávnění zastupuje.“

Na okresní správu politickou v Rychnově nad Kněžnou přichází téměř po jednom roce, 17. listopadu 1922 rozhodnutí: „Zemská správa politická (v Praze) zrušuje na odvolání shora jmenovaného naříkaný nález pro nedostatek subjektivní skutkové trestní podstaty, jelikož dodatečným úředním řešením jest zjištěno, že odvolatel není ani náměstkem ani nájemcem živnosti, nýbrž že živnostenský list zní na jméno matky jeho i mělo tudíž trestní řízení býti zavedeno proti majitelce koncese.“ Celý případ byl úředně uzavřen až 24. ledna 1923.

Kontroloři z Úřadu pro potírání lichvy potravinami v Čechách provedli v obchodě Karla Hlaváčka další kontrolu 16. března 1923. Hlaváček koupil 15. listopadu 1922 od firmy Československá dovozní, obchodní společnost s r.o. v Praze jeden vagon soli. Koupil 350 pytlů ve váze 17500 kg německé jedlé soli za 95.60 Kč za 1 q. Z této jedné zásilky měl ve svém skladišti uloženo 180 pytlů. Ostatní sůl prodal obchodníkům v okolí za 1.26 Kč za 1 kg.

Byl obviněn, že nemá povolení k prodeji soli a nevede žádnou knihu nebo jiné záznamy o prodeji. Byla mu vyměřena pokuta ve výši 300,- Kč, nebo 6 dnů vězení. Karel Hlaváček podává písemné odvolání, píše: „...Po celou dobu války byl jsem úředním přidělovačem soli pro zdejší okolí. ... Sůl objednávám pro obchodníky v místě a okolí, poněvadž nelze tutéž odebírati po několika centech nýbrž ve vagonech. ...Kromě toho, i kdyby bylo mé jednání vykládáno za přestupek, nemohl by nikdy s ohledem na výše uvedené okolnosti býti na poprvé trest tak veliký. Mé majetkové poměry nejsou takové, aby trestu takového snesly, a to tím méně, ježto jsem zcela zachovalý, bezúhonný a v každém ohledu solidní obchodník. Pakliže více nás obchodníků objedná sůl ve vagoně na adresu jednoho, to nečiní přestupku a nevyžaduje také nákupní legitimace, ježto nejedná se o obchod ve velkém, nýbrž o svépomoc.“

Písemné odvolání bylo zamítnuto z důvodu podání odvolání po termínu. Karel Hlaváček posílá na ministerstvo vnitra dopis, kde vysvětluje okolnosti pozdního podání odvolání a „prosí v cestě milosti, aby pokuta mi uložená byla snížena na tu nejmenší míru z důvodu v zamítnutém odvolání uvedených, jakož i s ohledem na to, že druhý zdejší obchodník byl odsouzen pro týž přestupek a v téže době k pokutě též 300,- K a že pokuta ta byla jemu snížena na 50,- K.“ V novém kole šetření jsou zjišťovány majetkové poměry a v hlášení vrch. strážmistra Procházky čteme: „...jest majitelem domu koloniálního, slabě jdoucího obchodu v ceně as 60 000 Kč.“

Okresní rada Wagner připisuje do protokolu svůj názor: „...týž zkusil prostředky opravné a když mu selhalo, hodlá dosíci téhož účelu – snížení trestu – cestou milosti, ovšem způsobem takovým, jako by měl na milost právní nárok. Není nemajetný ani zvláštního zřetele hodný – loni vyráběl rum i kořalku o mnoho stupňů špatnější, než zákon dovoluje, vyzul se však z trestního řízení tím, že nebyl pozorně legitimován tj. že živnostenský list na výrobu lihovin zněl na jeho matku, ač skutečně výrobu prováděl Karel Hlaváček.“

Pokutu ve výši 300,- Kč Karel Hlaváček zaplatil 29. ledna 1924. Žádost o nákupní legitimaci pro obchodování se solí, podával během vyšetřování případu v květnu 1923.

Anna Hlaváčková, držitelka koncese na výrobu a prodej lihových nápojů umírá 21. ledna 1933. Karel Hlaváček podává žádost o udělení koncese k výčepu lihových nápojů 1. března 1933: „...Výčep lihových nápojů v témže domě provozuje se nepřetržitě od roku 1881, dle koncesního dekretu uděleného Josefu Hlaváčkovi a později na matku Annu Hlaváčkovou, převeden. Po smrti mého otce a po dobu trvání vdovského práva Anny Hlaváčkové, vedl jsem výčep a matce pomáhal, nabyl jsem proto v tom oboru dostatečných zkušeností. Prosím, aby žádosti této bylo vyhověno, vzhledem k tomu, že se nejedná o koncesi novou, nýbrž o převedení stávající dlouholeté koncese na syna, zákonem předepsané předpisy se až dosud přesně dodržovaly a nadále zachovávati budou.“

Městský úřad v Týništi nad Orlicí přikládá výpis z protokolu schůze obecního zastupitelstva a doporučuje udělit koncesi. Velitel četnické stanice oznamuje: „...Karel Hlaváček je bezúhonný, spolehlivý a důvěryhodný, proti jmenovanému i členům jeho rodiny není podezření, že by bylo zneužito živnosti výčepnické k provozování nedovolených her, nemravnosti, přechovávání a opilství.“

Výbor Společenstva hostinských a výčepníků na své mimořádné schůzi nedoporučuje udělení koncese: „...V Týništi nad Orlicí je dostatečný počet oprávněných výčepů, které živoří... Počet obyvatelstva dle daného zákona neodpovídá tomu, aby nové koncese povolovány byly. Žadatel byl již před válkou muž zámožný a válečné poměry využitkoval tou měrou, že jest považován za jednoho z nejzámožnějších v obci a jeho hospodářské poměry jsou takové, že rozšiřování svého závodu na úkor existujících, slabých, nepotřebuje a jeho žádost může být opodstatněna jen zlovůlí nebo nezměrnou chamtivostí. Dotyčný provozuje už celá léta pokoutní výčep a poněvadž poslední dobou okresní úřad začíná tyto nezákonnosti stíhati, proto teprv připadl na to, že by se mu snad různými vlivy, mohlo koncese dostati...“

Po šetření komise přímo na místě, bylo Karlu Hlaváčkovi nařízeno provést drobné úpravy výčepní místnosti. Koncese k výčepu a prodeji lihových nápojů byla Karlu Hlaváčkovi udělena 17. července 1933. (Poprvé o vydání koncese žádal v roce 1906.)

Živnostenský inspektorát v Hradci Králové provedl 21. listopadu 1930 kontrolu koloniálního obchodu Karla Hlaváčka: „...Dle konaného šetření se zjistilo, že ve svém obchodě zaměstnával jste učně od pondělí do soboty od 7. hodiny ranní do 7. hod večerní s polední přestávkou ¾ hod. a dopolední i odpolední ¼ hod. přestávkou, v neděli pak od 7. hod. ranní do 11. hod. dopolední, takže skutečná pracovní doba zaměstnance obnášela více než zákonem předepsaných 48 hodin týdně. ... skutečná týdenní pracovní doba zaměstnanců obchodu obnášela 68.5 hodiny, tedy o 20.5 hodiny více...“

Karel Hlaváček na svoji obhajobu uvádí: „...Učeň můj není zaměstnán v pondělí od 7. hod. ráno, nýbrž až přijede z domu, neboť každou neděli a svátek jezdí vlakem domů a přijíždí v pondělí, nebo po svátku až v 10 nebo ve 12 hodin v poledne. V neděli je zaměstnán pouze do 10 hod. dopoledne... Také jeho pracovní doba není nepřetržitá, nýbrž chvilková, zvláště nyní, kdy následkem hospodářské krise jest obchod prabídný a krám zeje prázdnotou, takže není, co na práci. Hradím učni pracovní hodiny přes čas tím způsobem, že mu poskytuji stravu a nocleh... Konečně prohlašuji, že chci zavírati krám v 6 hod. večer, avšak museli by k tomu i majitelé jiných krámů v městě býti přinuceni.“ Přestupek proti zákonu byl potrestán pokutou 10,- Kč nebo 12 hodinami vězení.

Hlaváčkův koloniální obchod měl vchod přímo z ulice, tvořila ho jedna místnost o rozměrech 5.10 x 5.20 metru s oknem do ulice. Z obchodu vedly jedny dveře dozadu na chodbu a druhé do výčepu lihovin, ten měl též jedno okno do ulice. Jedny dveře z výčepu přímo do obytného pokoje, druhé dveře opět na chodbu. Vlastní výčep měl rozměry 2.20 x 5.20 a vznikl přepažením krámu. V domě bylo dalších pět obytných místností, které Hlaváček pronajímal.

Hlaváčkovi žili v domě čp. 131, kde pronajímali další místnosti. Tento honosný dům mezi nízkými chalupami si nechal postavit v roce 1901 Josef Šembera, vlastník továrny na obuv.

Hlaváček 11

Hlaváčkova vila v roce 1917 (archiv Libor Koldinský)

Hlaváček 4

Hlaváčkova vila v roce 1985 (archiv Libor Koldinský)

Alois Doležal

Manželé Karel a Marie Hlaváčkovi měli syna Karla, který odešel do Prahy, a dceru Vlastu, další dcera Olga zemřela čtyři měsíce po narození. Hlaváčkovi bydleli v dnešní ulici TGM, kde si koupili honosnou vilu, postavenou v roce 1901 Josefem Šemberou. Směrem z náměstí po levé straně dosud stojí chalupa čp. 127, následoval zmíněný patrový dům Hlaváčkových čp. 131. O dvě stavení dále žil v podnájmu Alois Doležal, budoucí Hlaváčkův zeť.

Doležal se narodil 8. března 1903 v Sudslavy, vyučil se v Holicích jako strojník, dále navštěvoval pokračovací školu a absolvoval s prospěchem mistrovskou školu průmyslovou. Šest a půl roku pracoval jako mistr v továrně na jízdní kola ve firmě Karla Šťáska v Týništi nad Orlicí. Vlasta Hlaváčková se provdala 27. října 1930 za Aloise Doležala. Manželé poté bydleli v domě u Hlaváčků v čp. 131.

Karel Hlaváček umírá 14. června 1935. Vdova Marie Hlaváčková dopisem ze dne 3. července 1935 oznamuje: „...živnost jeho budu dále provozovati v témže stanovišti na základě živnostenského listu právem vdovským na svůj účet na základě zkušeností, jež jsem v obchodě po dobu spolupráce 35 let se zemřelým manželem nabyla.“ Marii Hlaváčkové je povoleno vyrábět a prodávat lihoviny v prosinci 1935. Svůj obchod vedla vdova Marie Hlaváčková zřejmě bez problémů, nepodařilo se mi dohledat žádný prohřešek proti zákonu.

V roce 1938 Marie Hlaváčková uvádí hrubý obrat ve výši 110 870,-Kč a v obchodě jí pomáhali dva členové rodiny. Za rok 1946 uvedla hrubý obrat ve výši 260 500,- Kčs, v obchodě prodávala již sama, hlavně potraviny a semena. Marie Hlaváčková se narodila 1. července 1883 v Týništi a zemřela 11. prosince 1984.

Tři roky po svatbě Alois Doležal oznamuje Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou: „...dne 15. dubna 1933 otevřu sportovní obchod s velocipedy, dětskými kočárky a podobnými potřebami a zároveň začnu provozovati opravy, případně i výrobu, a to v domě pana Hlaváčka, čp. 228-229 v Týništi nad Orlicí.“ Je vyzván, aby svoji žádost upřesnil – nestačilo uvést „podobné potřeby“.

Hlaváček podpis Doležal 5

Oznámení opravil a žádal pouze o živnostenský list k prodeji jízdních kol a kočárků. Bylo mu vydáno prozatímní povolení. V listopadu 1939 znovu žádal Okresní úřad o vydání živnostenského listu pro prodej kočárků a sportovních potřeb. V lednu 1941 „...prosí o vystavení živnostenského listu na živnost zámečnickou, pro opravy velocipédů, dětských kočárků a sportovních potřeb. ... Doufá proto, že nebude žádných námitek neb dole podepsaný má dostatečné odborné znalosti v tomto oboru živnosti, v Týništi nad Orlicí nalézá se pouze jedna opravna kol, pro opravu dětských kočárků a sportovních potřeb není žádná, mimo to, tento závod nalézá se u státní silnice, čímž i projíždějícím cizím cyklistům je dána možnost si dáti na kole provésti nutnou a rychlou opravu.“

Žádosti Aloise Doležala bylo vyhověno. Obchodní grémium v Týništi vydalo souhlasné stanovisko: „...není námitek, jelikož žadatel provozoval již živnost řemeslnou téhož oboru a sportovní potřeby prodávaly se v obchodě jeho tchýně v sousedním krámě téhož domu, která má opovězenou živnost obchodu smíšeným zbožím (Marie Hlaváčková vdova po Karlu Hlaváčkovi).“ Z tohoto zápisu vyplývá, že v domě čp. 228–229 byl obchod Marie Hlaváčkové a její výčep lihových nápojů a Alois Doležal zde prodával a opravoval jízdní kola, kočárky, lyže, brusle, sáňky a další sportovní potřeby. Obchod s dílnou byl přístupný z tehdy existujícího Malého náměstí.

V roce 1938 Alois Doležal uvedl hrubý obrat firmy 24 550,-Kč, neměl žádné zaměstnance. Za rok 1946 uvedl hrubý obrat 247 750,-Kčs a zaměstnával dva zámečníky. V plánu firmy na rok 1948 chtěl zvýšit výrobu dětských tříkolek čtyřnásobně a trojnásobně zvýšit úplné renovace jízdních kol. Plánoval rozšířit výrobu o sedátka pro děti na kola a postavit vlastní galvanovnu nákladem 50 000,-Kčs. V dalších letech plánoval postavit nový obchod a novou dílnu o 80 m2 nákladem 400 000,-Kčs. Měl v plánu koupit nové stroje a zaměstnat dalších pět zámečníků. Nově chtěl vyrábět kolečkové brusle. Zůstalo pouze u plánů.

Ke konci roku 1950, v rámci převádění soukromého sektoru do družstevních a národních podniků, bylo jednáno s Aloisem Doležalem o zapojení jeho dílny do Sdruženého komunálního podniku v Týništi nad Orlicí. Alois Doležal odmítl, protože v té době jednal s Mototechnou. Po neúspěšném jednání začíná pracovat jako prodavač v oddělení jízdních kol v tehdejším obchodě Kovomat v Týništi na náměstí. Obchod využíval jako skladiště i bývalý Hlaváčkův sklad soli.

Hlaváček 7

Hlaváček 8

Kočárek v Muzeu historických kočárků v Týništi nad Orlicí

Jeden z prodaných kočárků Aloisem Doležalem se dochoval až do dnešních dnů. V našem městě je na náměstí v domě čp. 234 Muzeum historických kočárků. Na jaře roku 2018 přibyl do sbírek darem z Rašovic dětský kočárek s dřevěnou, zdobenou korbičkou, na odpruženém kovovém podvozku. Kočárek nějakou náhodou přežil odložený na půdě, je v nálezovém stavu bez ztracené skládací stříšky. Na čelní straně pod kovovým vodítkem je úložný prostor s dřevěnými dvířky. Nad logem firmy ERO je kovový štítek „Alois Doležal – sportovní závod Týniště n. Orl.“

Dětské kočárky značky ERO-Ferrone se vyráběly v Božkově u Plzně v továrně na kovové zboží a dětské vozíky do roku 1948.

Hlaváček 12

Hlaváčkova vila čp. 131 před demolicí (foto Jan Pírko)

Hlaváček 9

Z odborné knihy:

Naďa Černá, Z kolébky do kočárku, Regionální muzeum Mělník, 2006, str. 157 se uvádí, že značka ERO- Ferronne se vyráběla v Božkově u Plzně v továrně na kovové zboží a dětské vozíky, doložená od 20. let 20. století do roku 1948, kdy byla začleněna do národního podniku Radovan a roku 1949 do Národního podniku Továrna dětských vozidel Duchcov. Ochranná známka byla používána prokazatelně ve 2. polovině 30. let 20. století.

Bopta březen 2018

Šolín, legendární pytlák našeho krajeAntonín Plíhal
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz