Týniště nad Orlicí v díle Josefa Miloslava Hurbana

Hurban.jpgV roce 1839 podnikl významný slovenský vlastenec Josef Miloslav Hurban (1817-1888) velkou cestu na Moravu a do Čech. Mezi místy, která návštivil bylo i Týniště. V té době zde působil jako městský syndik Josef Vladimír Pelikán. Setkání s Hurbanem, nekompromisním bojovníkem za práva Slováků a průkopníkem slovanské vzájemnosti, v něm prohloubilo sympatie ke slovenskému národu. V roce 1841 pak Hurban o této své cestě napsal cestopisnou reportáž Cesta Slováka ku bratrům slavenským na Moravě a v Čechách. Takto pak ve své knize popsal tehdejší Týniště:

Týniště jest dobře obsazeno, nebo tu horlivý a osvícený vlastimil, pan Josef Pelikán, syndikus města, horlivě působí na vzmáhání se osvěty národní. Městečko toto jest starodávné, o původu jeho jsem se ničeho dověděti nemohl. Již roku 1361 mělo Mutinou a Sezemou z Dobrušky nadaný chrám Páně. V táborských vojnách okolo 1436 mělo kališnického duchovního správce. Syn velikého Jiřího z Poděbrad, Bedřich z Kunštátu, obdaroval Týniště okolo leta 1480 novými výsadami (privilegiemi), které je ku boku ostatním městům českým postavily. Po trojím, záhubivém vyhoření ke konci třicetileté války náramně schudlo a na tolik oškodováno jest, že statky své vrchnosti zadati přinuceno bylo, by tak aspoň svobodu a právomocenství uhájilo. Z bratských časů zachováno zde křestitedlnice od roku 1563 s nápisem: „Tato křestitedlnice jest udělána ke cti a chvále boží a těm, kdož by se z ní rodily znovu k životu věčnému. Týniště nad Orlicí. MDLXIII.“ I zde se nalézají rorátní zpěvy.

Duch novějších časů neminul Týniště. Nalézáme zde ústavy pro chudé řemeslníky, z jejichž fondů ouroky bývají půjčovány chudobným aneb jinak padajícím řemeslníkům podle stavu, buď za malé, buď za žádné ouroky. Nalézá se tu také školská knihovna, pojištěná Maticí českou a Dědictvím svatého Jana. Nachází se tu také obecná štěpnice, z jejížto užitku se zakupují české knihy, nimiž se odměňuje pilnost dítek. Časopisy se čtou všecky, technologický a hospodářský časopis odebírají cechy z povinnosti.

Pan Pelikán přednáší ve škole dítkám dějepis český, připojuje i historii místní Týniště. Toto poslední má veliký vliv na dítky a mládež, nebo vidí to kolbiště, na němž otcové pikami se s nepřítelem potýkali. Dějepis nám znáti dlužno. Nebo, má-li člověk důstojností ve světě skvíti, tedy třeba mu nanejvýše znáti, v čem pochybili, v čem vynikli otcové jeho, aby se první vystříhati druhého následovati naučil.

U velebného pana faráře zdejšího jsem seznal mnohé pány, tu se právě pro návštěvu bavivší. Mluveno bylo o vzájemnosti naší literární mezi Čechy, Moravou, Slezskem a Slovenskem.

….
U pana faráře jsem večer vyráželi. Tu jest složena knihovna, jejímž štědrým podporovatelem jest pan farář. Neklameť mne pak naděje, pakli se domýšlím, že i na budouctnost, ba ani při posledních dobách života svého dobrých skutků plného na ni nezapomene.

….
V Týništi jsou mnozí výborní vlastencové, jako pan Vilímek, Rozšlapil a jiní. Nu, již přátelé milí, díka Vám za vaše mne v Týništi přijatí! S Bohem!

O havárii amerického bombardéruVoda je život
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz