Z kronik města - Pivní krejcar

Z kronik Týniště nad Orlicí

 Pivní krejcar

Podle zápisu ve farní kronice projížděl přes Týniště do Potštejna 11. července 1836 „Vysoce urozený pán Josef Reyl, Guberniální rada Královéhradecký, stoloval ve farním domě pozván jsa Velebným panem Matějem Kuželem, prohlížel při té příležitosti sesutím hrozící chrám Páně zdejší, proti hřbitovu, že až po tu dobu se vedle chrámu páně se vynachází se prohlásil, vyjevil též svou nelibost nad masnými krámy, že náměstí Týnišťské … zohyzďují“. O návštěvě rady Reyla u nás píše i Pelikán. „… jenž všech potřebných staveb odstranění masných krámů i mnohé další úřadní připomínky v protokolu vzat…“. Zápis pokračuje připomínkou, že v roce 1836 byla v Praze cholera, Týniště „tou nemocí stiženo nebylo“.

A jak asi vypadalo naše náměstí, kterému dominoval sesutím hrozící kostel a dosluhující radnice? Po nahlédnutí do Šmídovy kroniky, můžeme číst: „Náměstí týnišťské bylo do té doby hrbolaté, místy bahnité a masnými krámy, jež stály proti panskému domu, velice znečišťované. Tak roku 1842 ode dne 11 .dubna byly nejprve masné krámy odstraněny a nákladem vrchnostenského důchodu do ulice opočenské přeloženy, v ta místa, kde nyní stojí zděný dům Jana Fáberského, obchodníka (poblíž dnešní vodárenské věže - již také zbourán). Řezníci zdráhali se maso v novém místě prodávati, byli však úřední mocí k tomu donuceni. Po odstranění masných krámů bylo náměstí poveženo štěrkem a srovnáno“.  Zápis pokračuje že, vedle masných krámů stála i kolna pro obecní stříkačku na hašení požáru. Masné krámy stály na náměstí do roku 1686, kdy při velkém ohni shořely. Nové nechala vrchnost postavit na rohové parcele proti kostelu. Obec s tímto rozhodnutím nebyla spokojena a v roce 1698 a poté v roce 1700 opětovně žádala, aby „masné krámy v jinším místě postaveny byly“. Žádosti bylo vyhověno a masné krámy včetně „kutlochu“- jatek, se dostaly na původní místo, kde vydržely až do roku 1842. I o jejich odstranění ze zdravotních důvodů se jednalo právě při návštěvě guberniálního rady Reyla v roce 1836. Řezníci byli z náměstí vystěhováni do blízkosti později postavené vodárenské věže (uvedeno výše).

Na ploše náměstí zůstala socha Panny Marie a na druhém konci kamenný kříž a studna. O církevních stavbách více příště. O obecní studni na náměstí jsou zápisy v obecních účtech. V roce 1642 bylo koupeno vědro od bednáře za 9kr. a kováři Svobodovi dáno za jeho okování 16 kr. Roku 1648 platila obec zedníkovi „od spravení studnice“ 30kr. 1659 bylo pořízeno vědro „k nové studni obecny“. Je možné, že z této studny bral vodu i týnišťský pivovar, který shořel v roce 1615. V roce 1663 se soused Plašil musel postarat o nové roubení. Byl k tomu odsouzen pro nějaký přestupek. V roce 1850 byla opatřena jen nízkým roubením a voda se z ní čerpala rumpálem. Ten měl velké dřevěné kolo a dva okovy. Zápis v Šmídově kronice říká: „Vypravuje se, že do studně této před více lety spadl synek Lopatářův. Otec spatřiv to skočil za ním do studně a lidé pak oběma ku pomoci přispěchali a po žebřících živé vytáhli“. Později byla studna zabedněna, rumpál nahrazen pumpou. Ještě později byla studna překryta širokým krycím kamenem. Dnes studnu připomíná pouze železný poklop, zhruba mezi dnešní kašnou a mateřskou školou. Kolem roku 1740 mělo Týniště první vodovod. Dodával vodu z umělé nádrže, která byla u chalupy náležející hornímu mlynáři, do panského dvora a na faru. V roce 1791 chtěla obec nádrž přeložit na svůj pozemek, aby nebyla nikdy nouze o vodu a dřevěné potrubí položit hlouběji. Při té příležitosti žádala obec vrchnost o možnost postavit a napájet kašnu uprostřed rynku. Žádost o kašnu byla zamítnuta. Dnešní kašna s malým vodotryskem je z roku 1975.

 

Na dalších stránkách Šmídovi kroniky se dozvídáme, že v období 1880-1900 „nastaly ve městě valné změny neb malé, dřevěné domky s podloubími mizely a mizí a místo jich hlavně na náměstí pěkné moderní budovy vznikly“. Je třeba připomenout, že nový štít kostela s věží byl postaven v letech 1842 – 43. O stavbě se jednalo v roce 1836 i o rok později při další návštěvě rady Reyla. V roce 1840 byla stavba vydražena a přiklepnuta holickému obchodníku, židovi Hermanu Popprovi. Obec proti tomu rekurovala u hradecké konsistoře, protože to bylo proti týnišťským privilejím z roku 1659 – zápověď týkající se usazování židů v Týništi. Na náměstí stála i nová radnice, které základní kámen byl položen 6. června 1838. Stavbu radnice vydražil 1. března 1838 dolní mlynář Antonín Vilímek za 3 200 Zl.

V roce 1895 občanská záložna přispěla ze svého čistého výtěžku 4 500 Zl. na postavení chodníků „v pořadí domů na náměstí, jak každý chodec na nich čísti může“. Podél chodníků, které provedl dlaždič Hvězda z Kolína, byly na podzim vysázeny „koulovité akáty, jež před tím stály v řadách na náměstí mezi sochami P.Marie a P.Ježíše rostly“.

Další snahou obecního zastupitelstva pod vedením starosty Karla Koťána, který radnici vedl v letech 1882 - 1899  „Bylo náměstí nejen slušně upraviti, ale i veškeré ulice vedoucí odtud ke dvoru panskému, na most, ulici hradeckou až po pilu, záploť, ulici opočenskou až k hornímu mlýnu opatřiti chodníky a je vydlážditi. K účelu tomu již předem dnem 6. července 1895 ustanoven pivní krejcar (2 haléře z litru) ze všech nápojů (piva, vína i kořalky) vybírati, jenž vynášejí okrouhle sumu ročně 2 000 zlatých čili 4 000 korun“. V roce 1900 mělo Týniště 2 084 obyvatel, 997 mužů a 1087 žen. V 355 domech žilo 495 rodin. Kolik chodníků by se postavilo v současné době, si může každý odhadnout sám.

V roce 1906 byly vysazeny na náměstí kolem kříže a sochy Panny Marie lipky. Prašná plocha náměstí byla v roce 1943 rozdělena firmou pana Benetky, na betonové obdélníky lemované černobílou kostkovanou dlažbou. V roce 1983 bylo celé náměstí pokryto asfaltovým povrchem.

Výše zmíněné akáty na náměstí rostly až do roku 1929, kdy byla neobyčejně krutá zima. V Pelikánově kronice je zápis od Antonína Kovaříka. „Začal neobyčejně krutou zimou, jaké nebylo pamětníka a která potrvala až do poloviny března. Nejvyššího bodu dosáhl mráz dne 11. února tj. 36°, 12. února bylo 34° a 13.2. opět 36°. V březnu bylo ještě 22-26°. Tyto abnormální mrazy natropily nesmírných škod hospodářských. … Na náměstí pomrzly též všechny akáty a na místo nich byly pak vysázeny javory“. Následuje výčet zmrzlých ovocných stromů v katastru obce podél silnic a na zahradách. Na podzim téhož roku byly vysazeny kolem náměstí kulovité javory, koupené od firmy Mazánek ze  Soudné u Jičína, po 30,- Kč za kus. Viz fotografie Velkozávodu školkařského, Josef Mazánek, Soudná Jičín na http://sechtl-vosecek.ucw.cz/cml/desky/deska3136.html

Zápis pokračuje „Vlivem tuhé zimy zvýšila se velmi úmrtnost letošního roku. Zejména staří lidé šmahem podléhali nezvykle drsné temperatuře“. Jen za leden a únor zemřelo v Týništi 17 lidí.

V knize Týniště nad Orlicí - město v lesích je mnoho dobových pohlednic z archívu Libora Koldinského, které dokumentují proměnu prašného rynku až po vyasfaltované náměstí.

Bopta                                                                                                                                              

Kniha pamětní fary Týnišťské nad Orlicí – 1835

Kniha pamětní města Týniště nad Orlicí – 1835

Týniště nad Orlicí, jeho popis i dějiny - Jan Šmíd – 1901

Dějiny Týniště nad Orlicí a obcí sousedních - Alois Čapek

Z kronik města - Šedesát let od stržení křížeZ kroniky města - Hrdelní právo
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz