Z kronik města - Šedesát let od stržení kříže

Kříž - šedesát let od jeho stržení

Na náměstí v Týništi nad Orlicí stál až do roku 1953 kamenný kříž. Stál v místě dnešní kašny, čelní stranou ke kostelu. V Pamětní knize fary Týnišťské nad Orlicí, založené Josefem Čižinským v roce 1835 se v soupisu církevních památek píše: „Zrovna naproti soše blahoslavené Panny Marie stojí na půlnoční straně náměstí týnišťského, kamenný svatý kříž, jejžto dobrodincové léta Božího 1817 vzdělati nechali. Vypodobnění ukřižovaného spasitele, jakož i Matka Boží, jenž na dolním díle se vynachází, byli studujícími zdejšími, an v prázdninách, na ten aumysl divadelní hry dávály 1836 a nábožnými dobrodincemi zdejšími léta po narození Spasitele našeho 1836 mistrně pozlacený, kříž sám, spodní díl jakož i svítilna vprostřed na železných prutech se vynacházející skvostně přiozdobený. Kříž tento Svatý nemá žádného vlastního kapitálu, o jeho zachování a ozdobu starají se nábožní dobrodincové zdejší“.

Oprava, pozlacení kříže a sochy Panny Marie (o té více příště) je potvrzeno syndikem Pelikánem v městské kronice: „Pamětný rok ten obnovením pozlacením sochy Matky boží na náměstí nákladem p. Ant. Vilímka, jakož i ozlacením Kříže. K čemuž úředně použito provozování divadla od Týnišťských studujících a čeho užitek z provozování divadelních nevynesl, toho sbírkou po domcích mělo býti doplněno, jakož svědčí úřední dopisy“.

Není nikde doloženo, ale je pravděpodobné, že studentské divadlo zorganizoval právě J. V. Pelikán. Měl bohaté zkušenosti s organizováním ochotnických divadelních představení v Hořicích a v Hradci Králové. Je možné, že v Týništi se hrála některá z Klicperových her.

Z dochovaných zápisů vyplývá, že Týniště mělo v letech 1820 -1830 asi 20 studentů. V dalších letech počty studentů stoupaly. Vyrovnání s Oprštorfy z roku 1659 poskytlo našim předkům mimo jiné i úplnou volnost, aby mohli dát své syny studovat. Prvním doloženým studentem byl Jan Kubec, vysvěcený v roce 1707 na kněze. Byl synem týnišťského kováře a primase. V letech 1738 - 51 byl farářem na naší tehdy nově postavené faře. V Týništi i zemřel.

K další obnově kříže došlo pravděpodobně v roce 1879. Opět zásluhou studentů a jejich divadla. O opravě se zmiňuje řídící učitel v Častolovicích Gothard Lašek v knize Hejtmanství Rychnovské z roku 1884. V našich kronikách jsem ale o této opravě nenašel ani řádku. Prokazatelná další oprava kříže a sochy Panny Marie proběhla v roce 1894. Ve farní kronice jsou zápisy o opravě a přebarvení základů soch za 29 zl., druhý zápis vyčísluje náklady na pozlacení.

Další opravy samotného kříže nejsou doloženy. Po celkové úpravě náměstí byly v roce 1906 vysázeny kolem soch lipky.

Na mnoha dobových pohlednicích Týniště je zachycena velikost a poloha kříže na náměstí. Například Zpravodaj Týniště nad Orlicí 4/2013 strana 14. Ve farní kronice je uchována fotografie se jmenovkou Dr. Jaroslav Helfert - 1940. PhDr. Jaroslav Helfert (1883-1972) byl v letech 1923 - 1948 ředitelem Moravského zemského muzea v Brně. Do Potštejna jezdil na letní byt, kam se po odchodu na odpočinek přestěhoval. V roce 1951 byl jmenován konzervátorem památkového ústavu pro náš okres.

kriz Helfert.JPG

 Poslední stručný, ale všeříkající zápis o kříži je ve farní kronice: „Dne 29. května roku 1953 o půl jedenácté v noci byl stržen památný kříž blízko bývalé měšťanské školy na náměstí a nákladním autem rozbitý odvezen a (jak bylo vypátráno) zakopán v písku u Štěnkova. Příčinou odstranění byla jistě nenávist ke kříži a tím i nenávist k Ježíši Kristu“.

                                                                                                                                                                              Bopta

 

Kniha pamětní fary Týnišťské nad Orlicí – 1835

Kniha pamětní města Týniště nad Orlicí – 1835

Dějiny Týniště nad Orlicí a obcí sousedních - Alois Čapek

Hejtmanství Rychnovské - Gothard Lašek

Fotografie kříže od Dr. Jaroslava Helferta z farní kroniky

Domek kališníka TurkaZ kronik města - Pivní krejcar
Licence Creative Commons
Toto dílo podléhá licenci Creative Commons Uveďte původ 4.0 Mezinárodní License. Webarchivováno
Národní knihovnou
ČR