Poslední červencovou neděli toho roku rozezněly vodárenskou věž folkové tóny v recitálu nazvaném My dva a čas. Hrála se původní tvorba Julka Šimka, jehož kytaru doprovázel na akustickou harmoniku Honza Šimek a v několika skladbách i syn Ondra Šimko. Velmi poutavé texty, inspirované Julkovým životem a prožitky, doplnilo promítání vlastní fotografické tvorby. Jedna skladba byla přímo věnována vodárenské věži. Příjemnou komorní akci, pořádanou místním Spolkem přátel města, navštívila asi padesátka spokojených posluchačů, kteří své nadšení odměnili dlouhým aplausem. Další hudební produkce podle slov účinkujících, na sebe jistě nenechají dlouho čekat, už jen proto, že se muzikantům netradiční prostředí věže velmi zamlouvá.
Štěpán Tomašík