* 28. 12. 1879 (Týniště nad Orlicí) – † 26. 5. 1933 (Praha)
Pocházel z rodiny týnišťských řezníků a uzenářů. Krátce po jeho narození se Rautenkranzovi kvůli živnosti přestěhovali do Bohdanče u Pardubic, kde si najali hostinec. V pohostinství se jim však nedařilo. Otec začal obchodovat s dobytkem, matka sloužila v Hradci Králové jako kuchařka. Rodiče se o syna nemohli plně starat, a proto malý Antonín často putoval po příbuzných ve Žďáru nad Orlicí, Horním Jelení a Petrovicích nad Orlicí. Tam dokončil základní vzdělání.
V letech 1894 - 1901 vychodil královehradeckou státní reálku. Poté se dal zapsat na české vysoké učení technické, zemědělský obor. Vysokou školu zemědělskou studoval také ve Vídni a soukromě se vzdělával v právních oborech. Roku 1905 se začal projevovat jako novinář v Náchodě a ve Dvoře Králové nad Labem, kde se usídlil a strávil část svého života. Vydával zde Pokrokové noviny.
25. srpna 1915 nastoupil na redaktorskou pozici ve Vídeňském deníku. Zde se „plně uplatnily jeho schopnosti, rozvinuly se jeho kvality novináře s bohatými zkušenostmi, bystrého a pružného ducha, širokého rozhledu, pohotového postřehu i skvělého pera". Působení ve Víděňském deníku je považováno za jeho nejslavnější období v žurnalistice. Sestavoval zprávy z bojišť první světové války.
Po vzniku samostatného Československa z Vídně odešel a 1. 8. 1919 vstoupil do redakce Národních listů, kde se věnoval domácí politice. Zabýval se otázkami národnostních menšin a hájil jejich práva. Spolupracoval s Národní radou československou o věcech menšinových a byl členem výboru Ústřední matice školské. V Národních listech pracoval až do odchodu na odpočinek 1. 1. 1932.
Jan Karel Strakatý zakončil Rautenkranzův životopis (vyd. 1936) následujícími slovy: „Náhlá smrt učinila 26. května 1933 konec Rautenkranzovu šlechetnému životu. Padnul v něm neohrožený obránce české státní samostatnosti a svobody národa, jeden ze zapomenutých statečných bojovníků domácího odboje, odešel v něm novinář vroucího vlasteneckého cítění."