* 7. 7. 1891 (Lípa nad Orlicí - Dlouhá Louka) – † 6. 7. 1960 (Týniště nad Orlicí)
Jaroslav Dostál se narodil 7. července 1891 v Lípě v části zvané Dlouhá Louka. Jeho otec Jan Dostál pocházel ze Světlé, matka Anna, rozená Citová, byla dcerou hajného. Jeho rodný dům čp. 8 vyhořel při požáru části obce v r. 1896 a nebyl již obnoven. Dostálovi se odstěhovali do nedalekého Týniště nad Orlicí, kde otec měl obuvnickou živnost, matka prodávala vambereckou uzeninu v krámku v ulici Na Stavě, dnes nazvané po prezidentu T. G. Masarykovi. Ulice Na Stavě byla nejživějším místem města, v níž stála většina místních obchodů. V Týništi vychodil obecnou školu, v r. 1902 odešel na střední školu do Brna, kterou ukončil v Kostelci nad Orlicí a následně studovat na učitelském ústavu v Hradci Králové, kde maturoval.
Po prezenční vojenské službě začal učit na obecných školách ve Skuhrově, Vamberku, ve Voděradech, v Borohrádku a v Týništi. V r. 1924 začal pracovat jako řídicí učitel v Týniště nad Orlicí, kde působil plných 28 let a kde v r. 1952 odešel do výslužby.
V době, kdy byl učitelem v Borohráku, ho zastihla l. světová válka, dne 17. dubna 1915 narukoval k zeměbraneckému pěšímu pluku č. 30 (K.K.LIR.30) do Vysokého Mýta a za měsíc se již zúčastnil několika bitev na haličské frontě. 1. července 1915 byl raněn do nohy a odvezen do vojenské nemocnice v Hradci Králové. Po zhojení rány a výcviku v Tullnu u Vídně se koncem ledna 1916 vrátil na ruskou frontu. 16. září 1917 byl odvelen na italskou frontu, kde pobyl půl roku, a 2. března 1918 opět na haličskou frontu, kde pro něho válka skončila. Vrátil se v prosinci 1918 v hodnosti nadporučíka.
Od prosince 1918 opět začal učit na svém dosavadním působišti v Borohrádku. Krátce na to se oženil. Z tohoto manželství pocházejí dvě děti syn a dcera. Jeho klidně vyvíjející se život byl přerušen náhlou smrtí jeho první ženy. Druhou jeho manželkou se v r. 1946 stala jeho kolegyně, učitelka. Z tohoto manželství se v r. 1946 narodil syn.
Jaroslav Dostál patřil mezi učitele, kteří svou veřejnou prací ovlivnili nejen své žáky, ale i život města. Byl to člověk výjimečně pracovitý a všestranný. Největší jeho zálibou bylo malování. Začal s ním ještě na frontě. Od kreseb přešel k akvarelům, pastelům a olejomalbě. V ní zachytil, často už jen podle starých fotografií, dávno zmizelé stavby a prostředí města, krásu polí a luk, zahrad i prostých lučních květin na prosluněných stráních. Své náměty rád čerpal v častolovické oboře, která po 2. světové válce zanikla. Kromě horských chalup hledal inspiraci v Orlických horách.
Ve své výtvarné práci byl samouk. Začínal jako tolik jiných malířů kopiemi vrcholných mistrovských děl a později se zdokonalil u Aloise Fišárka (1906 - 1980), profesora Vysoké školy umělecko-průmyslové, v krajinomalbě a malování zátiší. Stal se také členem Svazu výtvarných umělců. Příležitostné kresby najdeme také v památnících jeho žáků.
Jako učitel bohatě naplnil svůj úkol a v některých žácích našel následovníky v malování, hudbě a lásce k přírodě. Většina jím vytvořených obrazů je v soukromých sbírkách.
Své obrazy vystavoval Dostál v Týništi poprvé v r. 1940, druhá výstava se uskutečnila až po jeho smrti v r. 1964, začátkem 90. let minulého století se jeho obrazy staly součástí výstavy týnišťských filatelistů a v roce 2005 byla uspořádána výstava v knihovně v Týništi nad Orlicí.
Málokteré město mělo to štěstí, aby mělo vlastního malíře, který by s láskou a péčí věrně zachytil to, co už je jenom ve vzpomínkách. Dostálovou zásluhou je, že věrně připomíná hmotnou minulost Týniště nad Orlicí.
