Původní obecní kronika nepatří k nejstarším, i když popisuje historické události města Týniště od roku 1361. Byla založena dne 1. 1. 1836 na základě guberniálního nařízení hraběte Karla Chotka vydaného 31. 9. 1835 a měla být vedena německy.
V té době byl ustaven do funkce syndika (tajemníka) obecního úřadu Josef Vladimír Pelikán. Pocházel z Hrádku u Hořic, kde se 12. 5. 1808 narodil. Vystudoval Právnickou fakultu Karlovy univerzity a v Praze se mu podařilo navázat přátelství s významnými českými buditeli – Josefem Jungmannem a Josefem Kajetánem Tylem. Za pozdějšího působení v Hradci Králové se stal členem vlastenecké družiny kolem nakladetele J. H. Pospíšila a profesora V. K. Klicpery. Týniště tak získalo nanejvýš vzdělaného obecního úředníka.
Hned na začátku činnosti syndika byl pověřen založením a vedením kroniky, ale podařilo se mu získat vynikajícího pomocníka v osobě nadšeného vlastence, kaplana Josefa Krasoslava Čižinského. Díky buditelskému zanícení obou pánů byla kronika přes veškerá nařízení nejvyššího královského půrkrabího vedena česky, a tak se stala historická minulost města přístupnou širším vrstvám obyvatel a hlavně budoucím generacím.
Kniha, v níž se nalézá kronika, je velmi objemná. Má 1136 číslovaných stran, z čehož je zřejmé, že s jejím vedením bylo počítáno do daleké budoucnosti.
Titulní strana s nápisem „ Kniha pamětní města Týniště nad Orlicí“ je graficky velmi pěkně upravena. Kresba je orámována heslem „Srdcem za národ a vlast“, které nejlépe vystihuje vlastenecké smýšlení jejího zakladatele. Kroniku nezačal psát od data jejího založení, nýbrž ujal se velmi náročné práce – zachytit minulost města - již od roku 1361.
Z té doby pochází první známý dokument o Týništi, kterým je „Věnování Mutiny a Sezemy ku kostelu týnišťskému“. Ten byl zapsán v Libri erectionum založených císařem Karlem IV. K věrohodnému zachycení minulosti využil kronikář řadu dostupných dokumentů obsažených v obecním archívu, který sahal až do roku 1640. Díky studiu v Praze získal například výše popsaný nejstarší dokument v arcibiskupském archívu hlavního města.
Historie Týniště od roku 1361 až po založení kroniky v roce 1835 je zaznamenána na 635 hustě popsaných stránkách. J. V. Pelikán tak vytvořil velmi významné dílo pro zmapování městské historie. Z něho pak použil řadu údajů místní historik ing. Alois Čapek pro zpracování své vlastní kroniky.
Syndik Pelikán odešel z Týniště v roce 1841, když byl služebně přeložen do Dvora Králové – údajně pro neshody s častolovickou vrchností. Pokračovatelem se stal jeho nástupce ve funkci syndika, Silvestr Brandejs, rovněž vystudovaný právník. Ten však za dva roky činnosti popsal pouze 13 stran. Úlohu kronikáře po něm převzal Antonín Vilímek, místní rodák z dolního mlýna. Byl to neobyčejně vzdělaný člověk, který svými znalostmi převyšoval ostatní sousedy, člen obecního zastupitelstva a podnikatel, ale po neúspěšném provozování místní papírny se v roce 1850 z Týniště odstěhoval.
Po jeho odchodu nebyla vůbec kronika vedena dlouhá léta. Do zápisů v knize opět zasáhl až J. V. Pelikán, který záznamy o událostech zpětně doplnil. Několik vynechaných stran a třaslavé písmo svědčí o tom, že kroniku dopisoval již těžce nemocen na sklonku svého života.
Následně se vedení kroniky ujal týnišťský soused Jan Malý ze Záplotí. Tento samouk doplnil Pelikánovy záznamy z let 1871 – 1875 a další události zapisoval lidovou češtinou až do roku 1898. Kdo vedl kroniku potom, není známo. Až do roku 1907 byly napsány pouze čtyři strany a potom nebyla kronika vedena vůbec.
Teprve v roce 1924 se této práce ujal nový městský tajemník Antonín Kovařík, původem z Valašských Klobouk, který přišel do Týniště v roce 1912 k firmě Jiruška jako účetní. Zanedbanou knihu opět zpětně dopisoval a k autentičnosti záznamů použil zápisy z osobní kroniky řídícího učitele Jana Šmída, z obecních zápisů a z výpovědí věrohodných občanů. Ant. Kovařík vedl knihu přehledně, úhledným písmem a dokonalou češtinou v nejtěžším období 2. světové války až do roku 1945.
Tím také končí na straně 1058 zápisy do I. knihy týnišťské kroniky. Pokračování následuje již v nové knize a až do roku 1956 je autorem záznamů ředitel místních škol Vladimír Jelínek.
Jeho nástupcem se stal bývalý předseda MěNV Otto Markl, který záznamy prováděl až do své smrti v roce 1984. Od roku následujícího se kronikářem stal Bohumír Forejtek, rovněž bývalý předseda MěNV, jenž kroniku vedl až do loňského roku. Jeho záznamy jsou doplněny různými ilustracemi a kresbami z města a okolí. V období jeho působnosti bylo popsáno obdivuhodných 5 dílů kroniky!
Nyní čeká tato práce na novou kronikářku paní J. Hanzlovou, která by měla pokračovat v započatém díle, měla by zodpovědně zaznamenávat historii a život lidí ve městě a jeho blízkém okolí, aby tak vytvořit zdroj poznání pro budoucí generace. Vždyt‘ v tomto případě platí více než jindy stará pravda řeckých filozofů:“ Kdo nezná minulost, nemůže rozumět přítomnosti!“
