* 23. 6. 1856 (Albrechtice nad Orlicí) – † 1923 (Vidin – Bulharsko)
Narozen v č. p. 10 do rodiny sedláka Václava Marka a jeho ženy Františky, roz. Šimerdové.
Na pražské univerzitě vystudoval klasickou filologii. Krátce po osvobození Bulharska od osmanské nadvlády odešel v roce 1880 spolu s dalšími českými pedagogy pomoci budovat bulharské školství. Nejprve působil na gymnáziu v Lomu. V roce 1882 se nakrátko vrátil domů, uzavřel v týnišťském kostele sňatek s Antonií Brandejsovou a poté se již natrvalo usadil v městě Vidin. Zde po zbytek života vyučoval na chlapeckém gymnáziu latinu a němčinu.
Byl učitelem velice oblíbeným. Vzpomínky jeho kolegů nešetří na něho chválou: „Jako člověk byl Marek výborně vychovaný, s ušlechtilým charakterem a jemnou duší. Byl velmi lidský, chápavý, spravedlivý, byl dobrým pedagogem, uměl se ovládat a získal sympatie jak žáků, tak i občanů.“ Mimo oficiální styky byl nazýván strýčkem Markem.
J. Marek na školní fotografii třetí zprava mezi sedícími. (Státní archiv Vidin)
Jako velký milovník přírody založil spolu se svými přáteli za městem na místě mokřadů loveckou oboru. Snažil se potlačit pytláctví a naproti tomu prosazoval zásady myslivosti. Po jeho smrti mu vidinští občané postavili v oboře pomník, kde je zároveň pochován.
Markův pomník ve vidinské oboře (Státní archiv Vidin)
