V dnešním zastavení se vydáme do ulice Vendelína Opatrného, dříve Třebechovické, kde na křižovatce s ulicí Čapkovou nalezneme jednu z nejhezčích prvorepublikových vil v našem městě. Architekt František Košek, majitel technické a stavební kanceláře a podniku staveb v Týništi nad Orlicí, si vybral pro stavbu svého vlastního domu část zahrady patřící původně k č.p. 293 – k dnešní keramické dílně. Oddělenou část této zahrady zakoupil. V březnu 1923 si podal žádost o stavební povolení rodinného domu dle vlastního návrhu, který v podstatě ve své vnější pohledové podobě odpovídá dnešnímu stavu domu. Je úctyhodné, že se do dnešních dnů dochovaly na fasádě domu i původní téměř 88 let staré reliéfy, alegoricky zobrazující majitelovu profesi architekta a stavitele. Nad původní ložnicí v patře ve směru do ulice dodnes stojí ozdobná věžička. Stavba domu byla započata 2. května 1923 a byla dokončena 22. prosince 1923. Komise obecního stavebního úřadu se sešla dne 23. prosince 1923 a při místním šetření shledala stavbu řádně dokončenou a povolila její užívání ode dne 1. ledna 1924. Dům obsahoval v přízemí kabinet, kancelář, obývací pokoj, kuchyň, WC s umývárnou, lodžii a spíž. V patře pokoj, ložnici, koupelnu, předsíň, záchod, půdu a lodžii. V podzemí prádelnu a tři sklepy. 
Na pozemku za domem byly postaveny drobné vedlejší stavby. V roce 1929 došlo k dostavbě a rozšíření dvorních staveb, které obsahovaly konírnu, řezárnu, skladiště pro cementové výrobky, modelovnu a otevřenou kolnu pro sklad prken.
Dovolím si zacitovat krátký úryvek dobového textu z protokolu komise stavebního úřadu: „Komise sešla se v ustanovenou dobu na místě samém, zjistila, že všichni známí zájemci byli k řízení správně pozváni a řízení správně vypsáno, načež p. stavební znalec, maje po ruce plány, podává tento posudek: Stavební místo, jest dosti prostorné a pro účelnou stavbu vhodné…“
Doufejme, že tato překrásná budova, která si v současné době hledá nového majitele, si i do budoucích dnů zachová svůj rukopis místního architekta Františka Koška.
Text: Štěpán Tomašík,
foto z archivu Libora Koldinského
