Náš rodák legionář František Kryštof

(tento článek je převzatý)

120. výročí narození významného rodáka. Legionář František Kryštof bojoval proti monarchii, do lágru ho poslali nacisti i komunisti.

krystof2.jpgČeskoslovenští legionáři. Lidé, o kterých mladá generace ani neví, že existovali. Je to pro ně vzdálená historie. Boj za samostatné Československo, aktivní odpor proti nacistickým okupantům a po komunistickém puči v roce 1948 žalář. Lidí až příliš „nasáklých“ demokracií se zkrátka každý totalitní režim bojí a likviduje je.

Jedním z takových mužů je i týnišťský rodák František Kryštof. Vyznamenal se na bojištích první světové války, za první republiky se stal brigádním generálem. Kvůli protiněmecké činnosti za protektorátu je zadržen gestapem. Posléze stráví několik let po komunistických kriminálech a v táboře nucených prací.
 

Z banky rovnou do válečných zákopů

František Kryštof se narodil 29. března 1891 v Týništi nad Orlicí, a to ve středostavovské rodině. Jeho život se s Hradcem Králové poprvé spojil v roce 1901, kdy zde začal studovat na gymnáziu.

Jeho celoživotní láska – poezie a zájem o umělecké dění obecně - ho přivedla jako kmenového člena do slavné hradecké Mansardy. Šlo o neotřelé a inspirativní sdružení uměnímilovných studentů, z nichž mnozí později patřili k významným osobnostem celostátního kulturního, politického i odborného života. Později se tito studenti projevovali častými provokativními akcemi a podíleli se na formování dospívajících osobností.

Společně s Jiřím Červeným František Kryštof odchází po maturitě do Prahy na právnickou fakultu. Brzy však studia přeruší a je v roce 1910 odveden do armády.

Po návratu z vojny, kterou strávil především v Boce Kotorské, zůstal na Balkáně a pracoval v Bělehradu jako bankovní úředník.

V den vypuknutí války se František Kryštof 28. července 1914 dobrovolně přihlásil do srbské armády a stal se tak jedním z prvních aktivních odpůrců habsburské monarchie.

U srbských jednotek udělal poměrně rychlou kariéru. Přes pozici poručíka a nadporučíka dělostřelectva, štábního důstojníka II. srbské armády se 10. února 1916 stal zpravodajským důstojníkem srbského hlavního štábu.

Po ústupu srbské armády přes Albánii do Řecka se přeplavil do Francie, kde byl 3. května 1918 zařazen do československého střeleckého pluku číslo 21. V listopadu téhož roku je povýšen na kapitána, již ve funkci pobočníka velitele československé brigády.

Po návratu do vlasti Kryštof sloužil jako přednosta překladatelského oddělení francouzské vojenské mise, kde uplatnil své vynikající jazykové nadání. V roce 1919 se opět aktivně zapojuje do bojů, a to na Slovensku při potlačování republiky rad.
 

Brigádní generál se žení v Hradci

V únoru roku 1920 se vrací do Hradce Králové. Po krátkém civilním intermezzu na Hradecku se v roce 1924 opět upsal armádě. Jeho kariéra nabírala obrátek a v lednu 1936 dosáhl hodnosti brigádního generála, k čemuž mu tehdy blahopřál mimo jiné i hradecký starosta Josef Pilnáček.

S Hradcem Králové ho kromě některých úseků jeho vojenské služby svazovala též jeho druhá manželka Jiřina Šupková, dcera zdejšího majitele tiskárny.

Za druhé světové války se penzionovaný generál František Kryštof účastní vojenského a později i nevojenského odboje v Brně a Olomouci.

V roce 1944 je však zadržen gestapem, ale podaří se mu vyhnout věznění. To na něho čeká až v komunistické éře, kdy je – už jako opět sloužící důstojník - v roce 1949 odsouzen k dvouletému pobytu v táboře nucených prací na Mírově. Poté jsou mu pak přidány další dva roky již ve standardním vězení na Pankráci a v Opavě.

V roce 1953 se vrací, nyní již nadobro, do Hradce Králové, kde v roce 1960 umírá.

Brigádní generál a držitel 22 našich i zahraničních vyznamenání a řádů František Kryštof je rehabilitován až v roce 1990. V Hradci Králové jsou mu v roce 1999 vydány sbírky jeho veršů, které neúnavně skládal ve všech životních etapách.
 

František Kryštof bojoval za Srbsko proti Rakousku–Uhersku. O co šlo?

Atentát na Ferdinanda d'Este, jehož hlavními pachateli byli mladí srbští nacionalisté z Bosny, postavil Srbsko do obtížné situace.

Rakousko-Uhersko vyvolalo ostrou kampaň proti Srbsku a proti Srbům žijícím na území monarchie. Srbští politici se snažili obvinění vyvrátit, a proto atentát ostře odsoudili. Válce se však nevyhnuli. V roce 1914 nastal zlom. Rakousko-Uhersko 6. listopadu zaútočilo na celé frontě a srbská armáda se prakticky zhroutila.

Už 3. prosince srbská vojska pod vedením generála Živojina Mišiće vyrazila do protiofenzivy. Rakousko-uherská linie na řece Kolubaře zakolísala a rozpadla se. Tím byl osvobozen Bělehrad, který byl pod nadvládou Habsburků pouze 13 dní.

Srbové se stali středem obdivu spojenců ze západu i z východu, hlavně díky poražení silné armády. Po tomto úspěchu později došlo ke ztrátě. Bulhaři zabrali většinu území Makedonie a Němci s Rakušany plánovali opětovný útok.

Do čela armády byl tedy opět dosazen generál Živojin Mišić. Ten zatlačil bulharská vojska, která Makedonii později opět zabrala. Srbsko se tak rozdělilo na dvě oblasti. Jedna (severní) byla okupována Rakouskem-Uherskem a jižní část byla naopak pod bulharskou nadvládou. Bulharsko se oproti habsburské říši snažilo Srbsko kompletně zlikvidovat, a tak na okupovaném území začala silná bulharizace, ničení dokumentů a knih v srbštině a bulharština se stala úředním jazykem na úřadech a ve školách.

V letech 1917-1918 se armáda Srbska a dalších spojenců dostala do vedení a porazila nepřátelské státy. Po válce se začalo utvářet Království Srbů, Chorvatů a Slovinců.
 

basne_small.jpg

Básně od F.Kryštofa - Legie ze Srbska
Čapkovu museu věnoval rodák J.M. SEJKORA (není uvedeno kdy),
knížku odevzdal v červenci 1971 Boh. Voříšek
(asi věnoval knihovně po likvidaci musea)
(pravděpodobně i dopsal rukou krátký životopis).

Čerpáno z knihy Čs. legionáři okresu Rychnov nad Kněžnou KRYŠTOF František

narozen 29. 3. 1891, Týniště nad Orlicí

Povoláním bankovní úředník Bělehradské obchodní banky v Srbsku. V Hradci Králové absolvoval v letech 1901-1909 gymnaziální studia, která zakončil 30. června 1909 složením zkoušky dospělosti. Nechal se zapsat na právnickou fakultu v Praze, kde absolvoval dva semestry. Dne 5. záři 1910 se dobrovolně podrobil odvodnímu řízení a 1. října 1910 byl prezentován jako jednoroční dobrovolník u pevnostního dělostřeleckého pluku číslo 5 v pevnosti Kotoru. V hodnosti kadet v záloze zde rovněž nastoupil 25. prosince 1912 v důsledku částečné mobilizace.

Do srbské armády vstoupil již 27. července 1914 a dne 3. srpna 1914 začíná být veden u srbského 3. dunajského pluku polního dělostřelectva jako velitel čety. Nutno zdůraznit, že František Kryštof byl první čs. legionář vůbec, neboť již od 27. července 1914 se hlásil do srbské armády.Na základě výborné znalosti prací v pevnosti kotorské a v Hercegovině byl transportován na Černou Horu s vojenskou misí srbského generála Boja Jankoviče. Až do konce roku 1915 sloužil v obléhacím dělostřeleckém oddíle na Lovčenu. Po určité době byl odvolán a dne 15. ledna 1916 se stal příslušníkem štábu 2. srbské armády, s kterou prošel některými boji v Albánii, a asi po dvou měsících, v únoru 1916, byl převeden ke generálnímu štábu černohorskému pro služby dělostřelecké a zákopnické. Zde byl prakticky zaměstnán pracemi kartografickými a studiem plánů rakouských pevností. Jeho znalosti byly nedocenitelné, vždyť již před válkou dva roky pracoval v kotorském zálivu, znal podrobně pevnosti a jejich výzbroj. Tyto vědomosti a zkušenosti dal k dispozici ve prospěch obléhajícího dělostřelectva a dohodového loďstva. Rok byl také velitelem dělostřelectva proti letadlům.

V únoru 1916 byl zařazen do zpravodajských a výzvědných služeb u generálního štábu srbské armády. Na soluňském bojišti sloužil až do ledna 1918.

Odjel do Francie, kde byl 28. března 1918 zapsán do základního stavu 21. čs. střeleckého pluku ve Francii. Byl jmenován pobočníkem velitele Čs. brigády. V září 1918 byl přesunut s čs. jednotkami k Terronu, o který svedl 21. čs. střelecký pluk ve dnech 20.- 23. října 1918 s německými vojáky urputné boje.

Do vlasti se vrátil v hodnosti kapitána francouzských legií 28. února 1919. Zúčastnil se dále válečného tažení na Slovensku proti maďarským vojákům, a to v prostoru Popradu a Rožňavy. Z jednotek čs. legií byl oficiálně propuštěn 31. prosince 1919. Protože znal mnohé cizí jazyky, například srbský, německý, francouzský, italský, polský a měl mnohé bojové a jiné vojenské zkušenosti, býval i v pozdějším období využíván ve vyšších důstojnických štábních funkcích. Například po návratu do vlasti, byl od 1. března 1919 přidělen k francouzské vojenské misi v Praze jako přednosta překladatelského oddělení. V období od 1. února 1921 do konce roku 1923 byl vedoucí správní radou v akciové společnosti Smiřické mlýny a nájemcem téhož podniku.

Důstojníkem z povolání se stal až 8. května 1924. Prošel řadou velitelských funkcí, vesměs u dělostřeleckých jednotek a odborným vzděláním pro vyšší velitele. Dne 1. ledna 1935 se stal velitelem těžké dělostřelecké brigády v Táboře, od 15. října 1935 téže jednotky v Olomouci. Do hodnosti brigádního generála byl jmenován 1. ledna 1937, kdy se stal velitelem dělostřelectva 5. sboru v Trenčíně.

Přišla doba okupace vlasti německými vojáky. Do zemských služeb k Zemským výzkumným ústavům zemědělským v Brně byl přidělen 10. srpna 1939. Na vlastní žádost odešel do výslužby 1. dubna 1941. Žil v Olomouci, kde byl 5. června 1944 zatčen gestapem a měsíc vyšetřován. Byl totiž zapojen do odbojové činnosti, nejdříve v Brně, později v Olomouci. Opět nastoupil do čs. armády, z níž byl propuštěn 31. prosince 1947. Dne 6. července 1950 mu byla vojenská hodnost brigádního generála odňata a byl degradován.

Za legionářskou službu v srbských, čs. a francouzských legií a pozdější zásluhy v čs. armádě byl vyznamenán mnohými čs. a zahraničními vyznamenáními, například Čs. válečným křižem, Francouzským válečným křížem, Černohorským řádem Daniela 5. stupně, Černohorskou stříbrnou a později zlatou medailí za udatnost, Srbským řádem sv. Sávy 4. stupně, Srbskou zlatou medailí, Černohorským řádem sv. Daniela 4. stupně, rytířským křížem Čestné legie, Srbským řádem Bílého Orla 5. stupně atd.

Po únoru 1948 byl nejdříve deportován do tábora nucených prací a potom na Mírov. Jak již bylo uvedeno byl 6. července 1950 degradován na vojína a následující tři roky byl vězněn. Poslední období života prožil v Hradci Králové, kde 20. února 1960 zemřel. Napsal vzpomínky: Lovčen . Nástin historie černohorské účasti ve světové válce (1927).
 

Zdroj: Josef Juza Čs. legionáři okresu Rychnov n.Kn.

srbská legie - poručík, 2.srbská armáda
francouzská legie - kapitán, 21. čs. střelecký pluk
osobní číslo: 48172

Od chudobince k moderní školeVojny a vojáci - občané a chudáci
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz