Stará pověst vypráví, že v dávných dobách český král povolal k osidlování povodí řeky Orlice tři bratry. Jmenovali se Albrecht, Petr a Štěpán a jimi založené vsi nám je dodnes připomínají. Ano, jsou to Albrechtice, Petrovice a Štěpánovsko. Na tom by nebylo nic zvláštního, vždyť velká část našich místních jmen je odvozena právě od jmen osobních. Poznáme je třeba podle typické přípony –ice (ta ale původně zněla –ici). Osadníci, kteří byli Albrechtovou čeledí, si říkali Albrechtici, Petrovi poddaní zas byli Petrovici a lidé Štěpánovi… no a v tomto případě slyšíme, že se nám to jaksi nerýmuje. Místo očekávaných Štěpánovic tu máme Štěpánovsko. Proč je jméno této vsi tvořeno příponou, která spíš náleží názvům pozemků, lesů a polí? Odpověď snad nalezneme u našich jazykovědců a historiků.
Jednou z možností je, že kdysi skutečně byly Štěpánovice, ty zanikly a zpustlému místu pak lidé z okolí začali říkat Štěpánovsko. Znovu založená ves by pozměněné jméno samozřejmě přijala. Krásný příklad, podle kterého tak lze usuzovat, se nachází na severním Plzeňsku. Zde se jistý katastr jmenuje V Štěpánovsku na paměť zaniklé středověké vsi Štěpánovice. Jenomže u našeho Štěpánovska podobný historický záznam chybí. Nejstarší zápisy zachytily jméno vsi ve tvaru Štěpánovská, což by mohlo znamenat, že tady původně stál pouze samostatný dvůr Štěpánov a při něm se až po čase začala rozrůstat nová osada. Během dalšího vývoje došlo ke zpodstatnění (substantivizaci) místního jména, kdy obyvatelé nazývali Štěpánovskou ves a přilehlé pozemky zkrátka Štěpánovskem.
Otazníky kolem původu jména vsi založené dávným předkem Štěpánem vysvětlují také slova vysokoškolského profesora, bohemisty Františka Cuřína: „Jména na –sko vyjadřují vztahy k místům a osobám, někdy značně široké, a přetrvávají, i když tyto vztahy byly zapomenuty.“
Štěpánovsko nazývají místní též zkráceně Štěpec.
Zaznamenané historické podoby místního jména Štěpánovsko jsou: rok 1336 Czepanobzk, 1352 Stepanowska, 1654 Sstiepanowsko
