Početně nezanedbatelná skupina českých a moravských místních jmen v sobě uchovává odkaz na dobu, kdy naši předci zásadním způsobem měnili ráz krajiny. Šlo především o získávání zemědělské půdy kácením lesních porostů.
Než praotec Čech přivedl svůj lid do střední Evropy, musel překonat hory a doly, projít hluboké lesy, přebrodit řeky a bažiny, až se nakonec usadil v úrodném kraji mlékem a strdím oplývajícím. Z této naší nejstarší pověsti je patrné, že lidé odpradávna vyhledávali místa k obživě nejvhodnější a s příznivými klimatickými podmínkami. Na území ČR jsou takovými starými sídelními oblastmi např. Polabí, Poohří a moravské úvaly. Zde byly učiněny zásadní archeologické objevy z počátků našich dějin a nejznámější národní báje jsou rovněž spjaty s těmito lokalitami.
Rozrůstající se obyvatelstvo ale muselo pronikat dál do vyšších nadmořských výšek a k hraničním horám, nížiny už nemohly všechny uživit. Proto docházelo, při tzv. vnitřní (domácí) a zejména vnější (německé) kolonizaci v době od 11. do 13. století, k nevyhnutelnému kácení původního pralesa. K přeměňování lesní půdy v pole a louky přitom lidé používali v podstatě pouze oheň, sekeru a motyku.
Pokud se po skácení lesa navíc vypálil podrost, větve a další zbylý odpad, pak se místu říkalo žďár. Toto starobylé slovo vzniklo hláskovou změnou z praslovanského „zžar“ a stejné pojmenování následně získala i nová osada. Ždírec, Žár, Zhoř, ale i Žihle znamenají totéž. Oheň potřebný pro žďáření se však mohl snadno vymknout kontrole a způsobit rozsáhlý a nežádoucí požár, proto byl les často pouze vykácen. Objevila se mýtina, les se prosvětlil a vytříbil. Od té doby tu máme Světlou a Třebovou, Seč, Proseč, Paseky, Proruby, Kladruby a Polom. Zbylé pařezy se musely ještě ze země vyklučit - vykopat a vylámat. Tuto namáhavou práci zase dosvědčují Kopaniny a Kluky.
Všechna uvedená místní jména z blízkého i vzdálenějšího okolí k nám promlouvají téměř zapomenutou řečí a stále připomínají, jakým nelehkým způsobem vznikala kulturní krajina, kterou dnes vnímáme naprosto samozřejmě.
žďáření (Wikipedie)
