V letech 1963 až 1980 zorganizovali pracovníci Ústavu pro jazyk český jedinečnou, záslužnou a nedocenitelnou akci, díky níž máme, snad jako jediná země na světě, detailně zpracovaný a utříděný místopis. Skutečnost, že v názvech lesů, polí, luk, cest, kopců a hor se ukrývá nesmírné bohatství řeči a paměť národa, si uvědomovali jazykovědci a badatelé již od doby národního obrození. Avšak snahy o sepsání pomístních jmen se nikdy nepodařilo systematicky správně uchopit a dovést až do konce. K příslovečnému bouchnutí do stolu v hodině dvanácté došlo v roce 1962, kdy profesoři Místopisné komise ČSAV vydali rozhodné stanovisko: pomístní jména zanikají v důsledku změn způsobu života obyvatel, zániku soukromého vlastnictví a scelování pozemků a je proto nutné urychleně zahájit jejich soupis.
K naplňování seznamů pomístních jmen posloužily v první řadě již provedené soupisy, které byly získávány z regionálních archivů a muzeí. Hlavní metoda sbírání ale představovala práci přímo v terénu. V každé obci bylo nutné získat dobrovolné spolupracovníky, kteří by soupis podle přesných pokynů prováděli. Dobrovolníky byli nejčastěji staří pamětníci, učitelé, kronikáři, amatérští historikové a jiní nadšenci. V Týništi nad Orlicí se tohoto úkolu ujal ing. Jiří Zelenka. Dne 28. února 1973 odeslal Místopisné komisi v Praze 8 – Kobylisích vyplněný formulář, jehož kopii má náš spolek k dispozici. Doslovný přepis některých jeho částí si můžete přečíst v následujících odkazech. soupis 1 soupis 2 mapka
Soupis českých pomístních jmen byl ukončen v roce 1980 a dalších jedenáct let zabralo jejich pročítání, přepisování a abecední řazení. Podařilo se shromáždit na půl milionu hesel z téměř 7000 měst, obcí a samot.
Zdroj: Olivová-Nezbedová, Libuše: Soupis pomístních jmen na území Čech v letech 1963 – 1980
