Antonín Plíhal

Antonín Plíhal byl významnou osobností počátku 20. století v Týništi nad Orlicí. Vzhledem k množství zachovaných dokumentů ve Státním okresním archívu v Rychnově nad Kněžnou a především v rodinném archívu si dovoluji představit část života a díla zednického mistra na základě těchto dokladů.

Antonín Plíhal se narodil 30. listopadu 1886 v Rosicích u Brna v rodině mlynáře Antonína a Marie Plíhalových. Podle propouštěcího vysvědčení chodil do školy od 1. září 1892 do 15. července roku 1900. Ve všech předmětech byl hodnocen jeho prospěch jako velmi dobrý. Po škole nastoupil do učení ke staviteli Methoději Rejthanovi v Rosicích. Na vysvědčení měl od stavitele napsáno: „... učil se v době od 15. září 1900 do 15. září 1903 řemeslu zednickému, v posledním letě obstarával při stavbě vodovodu v městě Ivančicích vedení týdenních listin a přijímání staviva. V zimních měsících a po vyučení byl zaměstnán v mé stavební kanceláři jako výpomocná síla při kopírování plánů a opisování. Chování jeho bylo mravné, získal si mou spokojenost.“ S tímto vysvědčením (podle dokladů ve stejný den) odchází k zednickému mistru Františkovi Keprtovi v Lipovci, „... příslušný zednický polír zaměstnán byl u mne po dobu od 15. září 1903 do 31. března 1904, a působil jako mladší polír při různých venkovských stavbách a dle potřeby jako kreslič v kanceláři vždy k úplné spokojenosti, že mohu jej pánům kolegům co řádného políra doporučiti.“ Poté byl zaměstnán do 5. listopadu 1904 u stavitele Jana Skoupila v Prostějově, opět s velmi kladným hodnocením jeho práce. „Po dobu tuto působil p. Plíhal na stavbách přízemních domů jakožto v každém směru spolehlivý odborník, choval se vždy slušně a zasluhuje proto bych jej každému jakožto řádného zednického políra co nejlépe doporučil.“ Poté se vrací k zednickému mistru Františku Keprtovi v Lipovci, který mu píše na vysvědčení: „...19 roků starý stavitelský příručí u mne co stavbyvedoucí a kreslič od 1. prosince 1904 do 15. června 1905 zaměstnán byl. V této době pracoval pan Plíhal na různých stavbách budov obytných co polír a dle potřeby obstarával všechny práce kancelářské, choval se vždy k mé úplné spokojenosti a mohu jej proto každému jako dobrého a spolehlivého odborníka co nejlépe doporučiti. Místo své opouští na vlastní žádost vzhledem k nedostatku práce.“ Odchází do Technické kanceláře Františka Pešky, městského stavitele ve Vyškově. Zde pracuje do 15. října 1907. „Po celou tu dobu působil jmenovaný v každém směru, jak na stavbě tak v kanceláři jako řádná a samostatná síla, choval se vždy k úplné spokojenosti podepsaného, tak že jej může každému co nejlépe doporučiti. Tentýž opouští své místo jen proto, že povolán jest ku službě vojenské.“

A. Plíhal (2)

A. Plíhal (3)

První a poslední strana výučního listu Antonína Plíhala

Odveden byl 7. března 1907. Nastoupil k 81. pěšímu pluku v Jihlavě v listopadu téhož roku. Podle vysvědčení od stavitele Karla Chlubny v Jihlavě...příslušný stavitelský kreslič mi v době své vojenské služby a sice od 1. ledna 1909 do 31. srpna 1910 ve svých volných chvílích v pracech kancelářských, to jest při hotovení plánů a rozpočtů vypomáhal. Práce jim provedené byly vždy jak pečlivě tak odborně zhotoveny, že dokazovaly jeho dobrou odbornou znalost a zručnost a mohu jej proto co dobrého a zručného, též přičinlivého stavitelského kresliče co nejlépe doporučiti.“ Důkazem jeho zručnost může být i kniha od arch. Antonína Cechnera O slozích stavebních, kterou si Antonín Plíhal v roce 1909 během pobytu v Jihlavě přepsal do sešitu v tvrdých deskách. Přepis zaujme bezchybným rukopisem a především kresbami k textu.

A. Plíhal 4a

Antonín Plíhal, Jihlava 1909 / O slozích stavebních (ukázka přepisu)

S těmito doporučeními je po ukončení vojenské služby přijat v Kostelci nad Orlicí u stavitele Vincence Hlaváčka, kde je zaměstnán od 1. října 1910 do 5. srpna 1911. Při odchodu dostává vysvědčení: „Po uvedenou dobu působil jmenovaný v mém závodě jak v kanceláři tak i na stavbě jako řádná a samostatná síla, opouští místo své na vlastní žádost a mohu jej vždy co nejlépe doporučiti.“

Během Plíhalova zaměstnání v Kostelci nad Orlicí umírá jeho otec, mlynář v Rozstání. Antonín Plíhal je c. k. okresním soudem v Plumlově ustanoven 4. dubna 1911 spoluporučníkem svým šesti mladším sourozencům.

Antonín Plíhal zůstává v Kostelci nad Orlicí ve stavební kanceláři Václava Švarce. V dubnu 1912 Václav Švarc rozšiřuje svůj filiální závod v Týništi nad Orlicí a v domě pana Schejbala v Třebechovické ulici otevírá kancelář a stanoví svým zástupcem stavebního technika Antonína Plíhala. Ve věku 26 let si Plíhal 4. června 1912 bere za manželku Marii Moravcovou, dceru hostinského v Kostelci nad Orlicí. Ženichovým svědkem je Václav Švarc. Antonín Plíhal pracuje ve firmě Václava Švarce do konce roku 1912, dostává krátké, ale opět kladné vysvědčení. Václav Švarc po odchodu svého zástupce Antonína Plíhala mění místo své kanceláře do domu č. p. 366 paní Charvátové v Častolovické ulici.

A. Plíhal (8)

Novomanželé Marie a Antonín Plíhalovi

A. Plíhal vysvědčení

Vysvědčení od Václava Švarce

A. Plíhal oznámení 1

Antonín Plíhal dosáhl oprávnění mistra zednického, protože vykonal v době od 4. do 15. listopadu 1912 před zkušební komisí v Brně předepsanou zkoušku a byl uznán za způsobilého. Vysvědčení bylo vystaveno 15. února 1913. Žádá písemně 6. března 1913 c. k. místodržitelství v Praze aby směl v Týništi provozovat živnost zednického mistra. Přikládá křestní list, domovský list do Brtnice, vysvědčení o předepsané zkoušce na oprávnění zednického mistra. Vysvědčeními od zaměstnavatelů dokládá, že se vyučil a šest roků byl zaměstnán jako kreslič a stavbyvedoucí. Přikládá i výkaz o zaplacení zápisného do společenstva zednických mistrů v Hradci Králové. Nedostává žádnou odpověď a proto žádá 29. dubna 1913 c. k. okresní hejtmanství:...Jelikož dosud neobdržel žádného vyřízení, následkem čehož nemůže podniknout žádné práce, čímž ovšem zůstává bez výdělku a trpí tím se svojí rodinou, dovoluje si prositi: Slavné c. k. okresní hejtmanství ráčiti v hluboké úctě podepsanému záležitost o udělení výše zmíněné koncese milostivě urychliti.“ V březnu 1913 se narodila manželům Plíhalovým první dcera Marie.

A. Plíhal (5)

Vysvědčení o vykonané mistrovské zkoušce

Živnostenské společenstvo úředně oprávněných mistrů zednických v Hradci Králové v dopise 17. března 1913 píše:...žadatel v době své vojenské povinnosti pouze ve svých volných chvílích vypomáhal při pracech kancelářských. Zaměstnání toto podepsané společenstvo neuznává jako takové, že by se do zákonem předepsané 6 ti leté praxe započítati mohlo.“ Antonín Plíhal posílá na okresní hejtmanství 18. května 1913 poslední vysvědčení od Václava Švarce. Živnostenské společenstvo zednických mistrů v dopise z 14. června už nemá žádných námitek k provozování živnosti zednického mistra Antonína Plíhala. C. k. místodržitelství v Praze udělilo 27. června 1913 koncesi k provozování živnosti mistra zednického se stanovištěm v Týništi nad Orlicí.

A. Plíhal oznámení

A. Plíhal podpis2

Nevíme jaká byla první zakázka nového zednického mistra v Týništi, ale známe jeho první problém. V novinách Orličan nechal od počátku roku 1913 tisknout oznámení o zřízení nové Stavební kanceláře v Týništi a podepsal se Antonín Plíhal úředně oprávněný mistr zednický. Ve vydání z 1. února je na jedné straně Plíhalovo oznámení o zřízení nové kanceláře a na druhé straně listu je inzerát úředně oprávněného mistra zednického a tesařského Václava Švarce. Na straně další je v rubrice zasláno: „Jaké hlouposti je schopen sobec. Jeden takový sobec chodil po Týništi a neměl co jiného než na práci čísti firmy. Mezi jinými četl firmu Václav Švarc úředně oprávněný mistr zednický a tesařský. Lidé ustrňte! Onen sobec udal p. Václava Švarce inženýrské komoře pro neoprávněné užívání titulu úředně oprávněný, poněvadž témuž dle ministerského nařízení ze dne 8. listopadu 1886 nepřísluší, jakož i ne zednickým, tesařským a kamenickým mistrům vůbec. Inženýrská komora pak, aby nebyla autorita pp, inženýrů zlehčena, zaslala udání ono c. k. okresnímu hejtmanství v Rychnově nad Kněžnou, které dalo následující odpověď datovanou dne 15. ledna 1913 a adresovanou: Ctěnému představenstvu inženýrské komory pro král. České v Praze. K podání tamnímu ze dne 2. května 1912 obsahujícímu stížnost na neoprávněné užívání slov úředně oprávněný zednickým mistrem Václavem Švarcem v Kostelci nad Orlicí sdělují, že dle zdejšího náhledu nestává závad vzhledem k ustanovení §44 ř. z., aby jmenovaný živnostník používal při označení slov úředně oprávněný, jelikož k tomu také následkem udělení koncese úřadem -oprávněn jest- .“

Inženýrská komora žádá dopisem z 10. března 1913 c. k. okresní hejtmanství v Rychnově, aby zakázalo užívání úředně oprávněný zednickému mistru Plíhalovi. C.k. okresní hejtmanství posílá Plíhalovi v květnu 1913 zákaz používat přídavek úředně oprávněný. Zednický mistr Plíhal, zatím bez koncese, odpovídá dopisem z 24. května:Obdržev ctěný přípis slavného c. k. okr. hejtmanství č. 7255 ze dne 17. května 1913, v němž zakázáno jest mi používání při vnějším označení živnosti přídavku úředně oprávněný, dovoluji sobě vzhledem k tomuto poukázati na vyjádření slavného tamního úřadu v této samé záležitosti s panem V. Švarcem zednickým a tesařským mistrem v Kostelci n. O. uveřejněném dne 1. února b. r. v čís. 6 časopisu Orličan, jehož výstřižek k tomuto listu přikládám, a prosím o laskavé sdělení zdali jednou pro vždy mám se říditi zaslaným mi nařízením ze dne 17. t. m.“ Antonín Plíhal jistě znal přesné vyjádření c. k. okresního hejtmanství v té samé záležitosti bývalého zaměstnavatele Václava Švarce. Dostává stručnou odpověď, která schvaluje používat úředně oprávněný.

Nový úředně oprávněný zednický mistr Plíhal žádá 1. října 1913 okresní hejtmanství v Rychnově n. K. o povolení k otevření filiální kanceláře v Borohrádku. C. k. místodržitelství schvaluje vedlejší závod se stanovištěm v Borohrádku 1. prosince 1913.

A. Plíhal (11)

Stavba kancelářské budovy na pile v Borohrádku v roce 1919

Antonínu Plíhalovi se zcela jistě daří, můžeme tak soudit dle dochovaných oznámení. Jednota úředně oprávněných mistrů tesařských v království českém, markrabí moravském a vévodství slezském posílá oznámení na zednického mistra Plíhala, „že postavil kuželník ze dřeva v hostinci paní Marie Špráchalové v Týništi a nový krov na přístavbu pana J. Kobrče ve Žďáru u Týniště. Práce tyto provedl p. A. Plíhal na vlastní riziko s najmutými tesař. pomocníky Fr. Urbánkem a J. Sejkorou z Albrechtic jsa při tom kryt panem P. Kroupou zed. a tes. mistrem v Moravských Prusech.“ Jednota žádá o co nejpřísnější potrestání obou mistrů. Zednický mistr neměl oprávnění provádět tesařské práce. Okresní hejtmanství žádá starosty v Moravských Prusích a Žďáru o vyslechnutí svědků. Starosta Žďáru odpovídá dopisem:Vracíme zpět jelikož se zde žádný J. Kobrč nenachází, nýbrž Vincenc Kobrč, který nechce protokol zaváděti.“ Vincenc Kobrč je vyslechnut až 11. ledna 1915.

Další dochované oznámení je z 15. července 1914. Živnostenské společenstvo úředně oprávněných mistrů zednických se sídlem v Hradci Králové zasílá c. k. okresnímu hejtmanství v Rychnově nad Kněžnou:Dle sdělení filiálky p. Václava Švarce, úř. opr. mistra zednického v Týništi n.O. přijal p. Antonín Plíhal, úř. opr. mistr zednický v Týništi n.O. učně p. Švarce, Karla Vodu do práce a vzdor tomu, že byl vybídnut aby jej propustil, neučinil tak, protože prý mu nemá v této záležitosti nikdo co poroučet, ano, dělá si ze všeho ještě posměch.“ Starosta Týniště Otakar Pitter odpovídá okresnímu hejtmanství v dopise z 3. prosince 1915:Vracím se sdělením, že Antonín Plíhal nalézá se od 1. 8. 1914 ve vojenské službě, z kteréhož důvodu nelze jej vyslechnouti.“

Antonín Plíhal je povolán do Jihlavy a odjíždí s 81. pěším plukem na frontu. Po návratu z fronty je do konce roku 1914 v Jihlavě. Od roku 1916 slouží v Kolomyji (Polsko), poté je převelen do maďarského Marámaros Szigetu. V roce 1917 slouží v rumunské Kluži, v srpnu a září je v Karpatech v Papfalvě u Kirlibaby a jeho poslední působiště bylo v Alvincz.

A. Plíhal (2)

Antonín Plíhal s rodinou před návratem z války v roce 1918

Po návratu z války se Antonín Plíhal velmi aktivně zapojuje do veřejného života v Týništi nad Orlicí. V únoru 1919 je ustavena stavební komise obecního zastupitelstva, která má právo kontrolní ve všech stavebních záležitostech našeho města. Druhá schůze se koná až 3. srpna, člen komise Šenk přednáší stížnost ohledně jednání zednického mistra Plíhala: „Pan Plíhal vyhrožuje veřejně, že dá do novin obecní radu, poněvadž jemu nebyla zadána oprava ob. školní budovy.“ Nepodařilo se mi dohledat žádné podrobnosti. Plíhal později do protokolární knihy komise dopsal nesmysl a podepsal se. Při deváté schůzi komise 14. září 1919, předkládá zednický mistr Plíhal kolaudační nález na opravenou školní budovu a od této doby je členem stavební komise. Okresním soudem v Kostelci nad Orlicí je jmenován 23. prosince 1919 stálým soudním znalcem v oboru stavitelství, kdy vykonal přísahu. Později byl opětovně jmenován soudním znalcem podle dochovaných dokladů v roce 1928. V roce 1950 požádal o zapsání do nového seznamu znalců, v červnu byl vyzván ke složení přísahy. Ze seznamu stálých soudních znalců byl vyškrtnut v květnu 1954, kdy byl vyzván vrátit znalecký dekret.

Podle Protokolu o ustavující schůzi právního výboru konané 31. října 1919 v městské úřadovně byl Antonín Plíhal zvolen místopředsedou. V únoru téhož roku se schází společenstvo smíšených řemesel a vzniká nová politická strana živnostnictva a obchodnictva československého. Antonín Plíhal se hlásí za člena 6. dubna 1919. Začíná pracovat ve výboru a 7. března 1921 je zvolen za předsedu. Na mimořádné schůzi výboru strany 12. listopadu 1921 je čten Plíhalův dopis, v kterém rezignuje na všechny funkce a vystupuje ze strany.

Na schůzi obecního zastupitelstva 27. února 1920 byl Plíhal zvolen členem nově vzniklé zdravotní komise.

Na schůzi obecního zastupitelstva města Týniště nad Orlicí konané 25. ledna 1920 byly jako pátý bod projednávány žádosti za udělení práva domovského. Antonínu Plíhalovi nebylo právo uděleno.Obecní zastupitelstvo...usneslo se nevyhověti žádosti Vaší za udělení práva domovského v obci zdejší z toho důvodu, že zde nestávají zákonné podmínky/desetiletý nepřetržitý pobyt/.“ Následující rok správní komise města na svém zasedání 19. dubna 1921 rozhodla a „… přijala Vás, Vaši manželku a dítky, které nejsou dosud svéprávné, za příslušníky zdejší obce.“ Plíhalovi žili v té době v Třebechovické ulici č. p. 76 a měli dcery Marii, Antonii, Jaromíru a Bělu. V roce 1931 se narodil syn Vlastimil.

A. Plíhal (3)

Antonín Plíhal (nedatováno)

Člen obecního zastupitelstva Antonín Plíhal pracuje v roce 1920 ve stavební, právní a zdravotní komisi. Vlivem událostí v našem městě, které jsou na samostatný článek, písemně rezignuje 8. listopadu 1920 na všechny funkce. Na schůzi obecního zastupitelstva 1. ledna 1921 dochází k rezignaci 68 členů zastupitelstva. Večer 24. února 1921 se schází správní komise a Antonín Plíhal předčítá výnos okresní politické správy v Rychnově nad Kněžnou, kterým je rozpuštěno obecní zastupitelstvo a jmenována správní komise v čele s předsedou Antonínem Plíhalem. Na další schůzi předseda správní komise navrhujeaby přítomní sami dle své vůle a způsobilosti zvolili si obor správy obecní v němž by chtěli pracovati. Po debatě jíž zúčastnili se všichni členové, rozděleny byly obory a přijaty takto: p. Plíhal jako předseda: presidiální, personální a zatímně stavební.“ Zednický mistr Antonín Plíhal v čele správní komise řídil chod města až do poslední schůze komise 12. září 1921. Na další schůzi 27. září 1921 už nově zvoleného obecního zastupitelstva je zvolen do stavební komise. Na schůzi obecního zastupitelstva 11. listopadu 1921 je čteno usnesení městské rady o přijetí písemné resignace prvního náměstka starosty Antonína Plíhala. Obecní zastupitelstvo schvaluje nepřijetí resignace a Plíhal je vyzván, aby podal vážnější důvody k resignaci. Na další schůzi 1. prosince je čten Plíhalův přípis a jeho resignace je přijata.

Na první schůzi nově zvolené stavební komise je 29. září 1921 Antonín Plíhal zvolen všemi přítomnými za předsedu. Ve stavební komisi pracoval jako předseda či člen podle posledního dohledaného zápisu až do 13. července 1936. Obecní zastupitelstvo zvolilo osmičlennou komisi pro přezkoušení regulačních plánů. První schůze se konala 29. prosince 1924. Starosta města Rudolf Matějka nastínil pracovní program komise.„Jelikož záležitost úpravy regulačních plánů vleče se již více jak dva roky a dosavadní provedené návrhy odborníky neznalými přesně poměry místní, vyvolaly vždy značnou řadu protestů a námitek, takže takto k cíli by se těžko došlo a pak že tato neupravenost regulačních plánů rovněž působí značné potíže při stanovení regulačních čar novostaveb neb přestaveb, usneslo se obecní zastupitelstvo, na návrh městské rady, utvořiti komisi pro přezkoušení regulačních plánů a povolati do ní lidi, znalé místní poměry, kterážto komise měla by za úkol záležitost regulačních plánů úplně vyříditi. Postup práce by mohl býti asi ten, že řešili by se učiněné námitky postupně a to vždy týkající se určité skupiny či ulice v celé souvislosti. Komise předem by námitky prozkoumala, regulační plán prostudovala, novou úpravu předem navrhla a pak mohla by si případné zájemníky pozvati… ...a s oboustrannou, smírnou dohodou, pokud to bude možno, mezi zájemníky a komisí, úpravu provedla. ...bude nutno řešiti i těžké problémy, že při oboustranné dobré vůli se v brzku k úplnému vyřešení dojde, zvláště ujme-li se komise s chutí pracovního úkolu. ...zvolen byl její předseda, který by celou agendu prostudoval, vždy přednesl a postup prací řídil.“ Za předsedu je navržen Antonín Plíhal a zapisovatelem p. Rejchl,ježto jsou odborníci.“ Pan starosta navrhuje komisi, aby v příští schůzi nejdříve vzala si za úkol vyřešit námitky firmy F. J. Jiruška a syn. V regulačních plánech byla zakreslena nová ulice od mostu přes Orlici k městské elektrárně. Komise se na mnoha jednáních snažila dohodnout s panem Jiruškou, navrhovala zúžení ulice na 10 metrů, ulice měla vést při hranici jeho pozemků, aby co nejméně zabrala místa. Nepřistoupil ani na návrh, abyzřízen byl v továrním objektu průjezd v šíři ulice, který by byl překlenut a bylo by tak možno pro tovární závod využíti celé patro i nad ulicí...“ Pan Jiruška navrhoval ulici za továrními objekty v lukách, včetně nového mostu.Spojení však z ulice této po nábřeží k městu ulicí Mosteckou, rovněž neustoupí ani píď země.“ Nové regulační plány počítali s ochrannou hrází a novou komunikací podél řeky. Jiruška prohlásil:Mostecká ulice úplně postačí, nově projektované jsou „truculice“, které se nestanou skutkem snad nikdy a nebo až za sto let.“ Dále prohlásil:Projektovanou stavbu (novou tovární budovu), která zabírá i ulici, provede i přes výslovný zákaz, v předpokladu že koná dobrou věc. Bude-li k tomu vývojem událostí donucen, zastaví práci na stavbě i v celé továrně a pošle zaměstnance k obci, aby se o ně postarala.“ Jiruškovo jednání zhatilo jakékoliv možné řešení na mnoho let dopředu. Komise pro přezkoušení regulačních plánů nedokázala v tomto případě nalézt jiné řešení, než problém nové projektované ulice i Mostecké ulice odložit. Komise v čele s Antonínem Plíhalem plánovala a řešila budoucnost celého města rozděleného železnicí, určila podobu celých čtvrtí, polohu jednotlivých ulic. V městské kronice je zápis:V roce 1927 došlo však ještě k jednomu velmi důležitému činu, totiž k definitívnímu schválení regulačních plánů (plánů polohy). Jednání o regulační plány vleklo se před tím několik let. Plány byly dvakrát předělány, avšak pokaždé bylo proti nim podáno tolik námitek, že nebylo naděje na jejich vyřízení. Příčinou tohoto neúspěchu byla ta okolnost, že oba předchozí návrhy regulačních plánů, prováděny byly inžinýry neznalými místních poměrů a místních potřeb. …regulační plán přepracován místním stavitelem Jaroslavem Rejchlem a na to znovu vyložen. Po tomto vyložení došlo již jenom 14 námitek, kterým částečně bylo vyhověno a částečně zamítnuty a plány předloženy ku schválení okresnímu výboru, který je také v dorozumění s okresní správou politickou schválil, takže nyní máme pro další stavební rozvoj města skutečný podklad, jemuž každý stavebník musí se podříditi.“

Zednický mistr Antonín Plíhal řešil i docela obyčejné problémy. V protokolu zápisu vrchního strážmistra Skály čteme:Při obchůzce dne 4. srpna 1925 jsem zjistil, že zednický mistr Plíhal z Týniště nad Orlicí neopatřil přestavbu, kterou provádí u obchodníka Václava Ulrycha v ulici Na Stavě v Týništi nad Orlicí zákonem předepsanou tabulkou se jménem a bydlištěm podnikatele stavby. Zedníci na stavbě zaměstnaní byvši na tento přestupek mnou upozorněni se omlouvali: Mistr nám tabulku dal, přibili jsme ji na vrata, ale vítr nám ji strhl a pryč odnesl.“ V dalším protokolu vrchního strážmistra Skály: Dne 7. srpna 1925 zjistil strážmistr Skála, že přestavba, kterou provádí zednický mistr Antonín Plíhal z Týniště nad Orlicí, č.p. 492, u obchodníka Václava Ulrycha v Týništi nad Orlicí v ulici Na Stavě není opatřena zákonem předepsanou tabulkou se jménem a bydlištěm podnikatele stavby. Plíhal pro svoji nepřítomnost nemohl býti ve věci tázán a na stavbě zaměstnaní zedníci udali: Tabulku jsme měli na vratech připevněnou, vítr nám ji však strhl. Podotýkám, že Plíhal byl zdejší stanicí pro tento přestupek pod čís. jedn. 1367 ze dne 5. 8. 1925 již jednou oznámen okresní správě politické v Rychnově nad Kněžnou, vzdor tomu ale přestavbu předepsanou tabulkou neopatřil.“ Rada politické správy v Rychnově nad Kněžnou Wagner posílá písemně starostovi Týniště žádost o protokolární výslech. Předvolaný Antonín Plíhal 23. září 1925 vypovídá:Pokud se týká tabulky na stavbě p. Ulrycha jest výpověď zedníků pravdivá, a též jest pravda, že byla tabulka, jakmile byla deštěm a větrem stržena, jinou nahrazena. Že v tom intervalu zjistil pan strážmistr Skála, že tam tabulka není, jest možné, ne však mojí vinou, neboť od oné doby co jest mi známa přísnost pana Skály, směřující k řádnému vyvěšování tabulek na mých stavbách v Týništi n. O., neopomněl jsem té povinnosti nikdy. Stane-li se ale, že déšť a vítr papírovou firmu strhne neb poškodí, případně za noci, bývá neprodleně novou nahrazena, a není správné tvrzení pana Skály, že vzdor jeho napomenutí jsem tabulku na stavbě neumístil. Snad to pan Skála pak nenašel.“ Na druhé oznámení posílá 1. října 1925 starosta Týniště Matějka odpověď:...ježto jedná se o totožný přestupek a obviněný nemá jiného k podotknutí, než jak uvedl při onom výslechu.“

O přísnosti četníků svědčí i oznámení strážmistra Bárty z Borohrádku, který v dopise z 10. srpna 1924 píše:Zednický mistr Antonín Plíhal z Týniště nad Orlicí č. p. 492 provádí přestavbu obytného stavení domkaře Josefa Ungráda ve Žďáru nad Orlicí čís. p. 17. Přestavba tato pozůstává v převádění komory a části chodby na obytnou místnost. Zednické práce provádějí zedníci u Plíhala zaměstnaní a sice Jan Vošlajer čís. p. 101 a Josef Šumpík čís. p. 38, oba ze Žďáru n. O. Jelikož stavební objekt řečeného zednického mistra Antonína Plíhala označen není, činí se proto o tom služební oznámení.“ Na oznámení strážmistra Bárty bylo 28. února 1925 dopsáno promlčeno.

Okresní správa politická v Rychnově n. K. na oznámení vrchního strážmistra Skály reagovala výměrem ze 17. listopadu 1925 a odsoudila Antonína Plíhala k pokutě 40,- Kč ve prospěch reservního fondu Okresní nemocenské pokladny v Kostelci n. Orl. Pokutu zaplatil 18. února 1926 a celý případ byl uzavřen 4. března 1926, kdy bylo přijato potvrzení o zaplacení. Na několika dochovaných fotografiích staveb Antonína Plíhala je vždy vidět řádné označení stavby.

A. Plíhal (13)

Dům MUDr. Žabokrtského v Týništi nad Orlicí v roce 1937

A. Plíhal (14)

Hostinec ,,Čiháček'' v Týništi nad Orlicí ve Vokliku v roce 1934

Antonín Plíhal po návratu z války žil s rodinou v Třebechovické ulici v č.p. 76. V nově vznikající Smetanově ulici kupuje pozemky pro stavbu své vily. V březnu 1923 na základě kolaudačního řízení je uděleno prozatímní povolení k obývání a užívání novostavby rodinného domu, kterému je přiděleno č. p. 492. Stavba byla úplně dokončena 1. února 1924. Nová vila stojí ve veliké zahradě, která je až po železniční trať na Choceň.

A. Plíhal (10)

Výřez z plánu na postavení rodinného domu manželům Marii a Antonínu Plíhalovým z 1. srpna 1922 

Zednický mistr staví mimo svého domu například i v nově vznikající čtvrti na rohu ulic Vašátkovy a Palackého č. p. 493. Se stavbou domku začal 11. října 1922 a stavba byla dokončena ve stavu uživatelném 30. června 1923. V roce 1924 je již postavena i Kopáčkova vila.

A. Plíhal (12)

Kopáčkova vila v Týništi nad Orlicí v Čapkově ulici

V roce 1930 začíná stavět na své „zahradě“ dělnický dvojdomek č. p. 720 a 719. Postupně prodává další stavební parcely ze své zahrady. V Královéhradeckém ilustrovaném zpravodaji z roku 1927 s propagační přílohou města Týniště nad Orlicí je reklamní text:Podnikatelství staveb Antonín Plíhal, úředně oprávněný zednický mistr s vlastní výrobou cementového zboží a umělého kamene. Založeno v roce 1912. Pohon v cementárně elektrostrojní. Zaměstnává v sezoně 50 až 100 pracovních sil. Provádí veškeré stavby pozemní v místě a okolí. Provedl zejména tovární budovy fy F. J. Jiruška a syn, fy Jelínek a Kantor, slév. fy inž. Pokora a Červinka, tov. na kul. ložiska fy Šťásek a řadu rodinných domků a vil v místě i okolí. Provedl také vilu a tovární budovu fy B. Kosina. Staví a provádí levné domky na vlastních pozemcích u sportovního hřiště v Týništi n. Orl.“

A. Plíhal (15)

Vizitka Antonína Plíhala (12 x 8,5 cm)

A. Plíhal (16)

Korespondenční lístek s poštovním razítkem 26. června 1937

A. Plíhal (17)

V roce 1927 získává Plíhal společně s firmou Hrůza a Rosenberg zakázku téměř za 350 000,- na část městské kanalizace v Týništi s podmínkouaby v první řadě přijímal do práce místní nezaměstnané dělnictvo.“

Ve Zpravodaji výstavních trhů v Týništi nad Orlicí z roku 1933 je další propagační text:Rodinný domek si pořídíte nejvýhodněji jen v nové čtvrti u hřiště S. K. Týniště nad Orlicí. Je tam elektrika, vodovod, les a zdravý vzduch. Obraťte se na stavitele Plíhala, jenž má ještě dostatek pěkných stavebních parcel a obslouží Vás levně a solidně.“

Proti své vile na druhé straně Smetanovy ulice vlastní další pozemky. V říjnu 1926 žádá o stavební povolení ke stavbě cementářské dílny. V Praze od 9. do 18. prosince 1926 absolvuje cementářský kurz. Během Plíhalova prosincového pobytu v Praze na cementářském kursu žádal pan Volt v jeho kanceláři o urychlené postavení garáže pro auto, které koupil. Plíhalův asistent zhotovil tužkou plánek se všemi náležitostmi a poslal jej do Prahy k podpisu s dotazem, co dále má konat.Na můj rozkaz doručil můj asistent dne 12. prosince 1926 plánek ten na obecní úřad a žádal o urychlené povolení ke stavbě, aby se mohlo neprodleně s prací započíti. Dne 19. prosince 1926 dodal asistent dvojmo plány řádné, a 21. prosince bylo s prací započato, tedy po devíti dnech po podání ústní záležitosti. Celá stavba trvala 3 pracovní dny.“

Plíhal dostává usnesením městské rady pokutu 50 K, „že jím předložený plán na garáž p. Volta byl pouze v tužce, nekolkován a nedoložen řádně kolkovanou žádostí.“ Na schůzi stavební komise v březnu 1927 Plíhal podle zápisu prohlásil:pokutu tuto jako oprávněnou jest nucen přijati, ač za takovýto přestupek za těch okolností v obci naší dosud nikdo pokutován nebyl. Jako předseda stavební komise má velkou příležitost k tomu, aby podobným postupem dělal potíže různým žadatelům... Je mu dobře známo, že bez určité shovívavosti vůči podobným tak zvaným přestupkům nebylo by záležitosti stavební vyřizovati takovým tempem, jak skutečně vyžadují, a proto nebude se říditi příkladem městské rady. V důsledku pak jemu udělené pokuty odvolává své prohlášení na schůzi stavební komise 4. února 1926.“ Na uvedené schůzi prohlásil:při stavebních komisích, při nichž nebude jako podnikatel ani jako stavebník zúčastněn, uvoluje se současně vykonávat funkci stavebního znalce a připadající poplatky znalecké přenechá obci ve prospěch nadačního fondu pro regulační plány.“ Po absolvování cementářského kursu žádá v únoru 1927 o povolení živnosti výroba cementového zboží a umělého kamene. Počátkem roku 1929 žádá o povolení přístavby útulny pro dělníky a remisy pro vůz při svém domě č.p. 492. Ty jediné dosud stojí. Staví a žádá v únoru 1930 o kolaudaci dřevařské dílny, kde vyrábí modely pro cementárnu. Tuto dílnu staví tak, aby nezasahovala do plánované spojovací ulice mezi ulicemi Častolovická, Smetanova a Jiráskova. Na kolaudačním plánu vidíme další kolny, které se zavázal okamžitě zlikvidovat, pokud se projektovaná ulice začne realizovat. Mnohem později tuto část Plíhalova pozemku zabraly Uhelné sklady a 15. února 1962 pozemek vykoupily. Jako důvod bylo uvedeno:Provedeným šetřením bylo zjištěno, že Uhelné sklady, podn. řed. Dobruška na základě nájemního poměru ji potřebuje nezbytně k plnění svých úkolů a že právní poměr, na základě něhož je věc zmíněnou organizací užívána, vznikl před 25. březnem 1959.“ Později zde Jednota postavila nový obchod s potravinami.

A. Plíhal (18)

Na nedatované fotografii část zabraného Plíhalova pozemku

A. Plíhal (9)

Výřez z plánu na postavení rodinného domu manželům Marii a Antonínu Plíhalovým z 1. srpna 1922 s nově projektovanou ulicí

A. Plíhal kolaudace

Kolaudační plán živnostenských provozoven fy A. Plíhal, podnik. staveb a výroba cement. zboží v Týništi nad Orlicí 28. února 1930. Ve výřezu je vidět projektovaná ulice

Zároveň staví a kolauduje vlastní dílny pro cementárnu, které stojí přes ulici naproti jeho vile. V roce 1930 postavil první plánovanou část. O dostavbu druhé části žádá Okresní národní výbor v Rychnově nad Kněžnou 21. března 1947:Dle schválených plánů bylo mi výměrem Okresní správy politické v Rychnově nad Kněžnou ze dne 6. května 1927 povoleno zřízení živnostenské provozovny pro výrobu cementového zboží a umělého kamene, kteroužto stavbu jsem postupně prováděl až na trakt v regulační čáře ulice Jiráskovy, jenž byl projektován jednopatrový. Dle přiloženého dodatečného plánu zamýšlím objekt dostavěti zřízením přízemní dílny se skladištěm, umývárnou a ohřívárnou pro zaměstnance. Žádám tímto o povolení této dostavby, jež jest v zájmu rozšíření výroby cementového zboží pro dvouletku velmi nutna, abych mohl vyhověti četným požadavkům v místě a okolních obcí, jež pro svoje nutné úpravy a stavby mých výrobků naléhavě potřebují, jelikož jsem v místě i okolí jediný výrobce cementového zboží, jenž po celou uplynulou i přítomnou dobu snažil se svým zákazníkům vyhovět. Pro stavbu mám veškerý potřebný materiál z dřívějších dob připraven a práce provedu vlastními silami a lidmi v podniku cementářském zaměstnanými.“ Podle protokolu sepsaného 25. března 1947 předseda Národního výboru v Týništi nad Orlicí prohlašuje: ze stanoviska zájmů veřejných a stavebně policejních a ze stanoviska regulačních plánů není námitek. Rovněž majitelé sousedních pozemků nemají námitek. Antonín Plíhal nečeká na stavební povolení a začíná s dostavbou cementářské dílny podle původních plánů na hranici Jiráskovi ulice. Přednosta technického oddělení Okresního národního výboru v Rychnově nad Kněžnou žádá Místní národní výbor v Týništi o podání zprávy, jak stavba pokročila včetně stanoviska MNV. Žádost o stavební povolení byla totiž z ONV v Rychnově nad Kněžnou Plíhalovi vrácena, „neboť stavba nebyla zahrnuta do dvouletého plánu. Vzhledem k tomu není možno tuto stavbu Vám povoliti.“ Okresní úřad ochrany práce neudělil souhlas k zaměstnání pracovních sil na dostavbu cementářské dílny, protože nebyla součástí úkolů dvouletého hospodářského plánu. ONV zároveň vyzval Plíhala k prokázání, že pokud má skutečně v žádosti uvedený materiál a pracovní síly nejsou odčerpány z budovatelského plánu, bude možné tuto stavbu povoliti.“ Antonín Plíhal předkládá znovu v květnu 1947 žádost o dostavbu dílny. V padesátých letech prodává celý objekt Lidovému družstvu cementářů. Peníze byly uloženy na vázaný účet u státní spořitelny. Z tohoto účtu mohl ročně vybrat 3 000,- Kčs. Před likvidací celého objektu v roce 1992 zde krátce bylo truhlářství Komunálních služeb a dílna klempířů. Ve dvou místnostech byl i malý byt.

A. Plíhal na dvoře

Antonín Plíhal ve své cementárně roku 1948. Zcela vlevo dělník Mucha byl Plíhalovým zaměstnancem 26 let                  

A. Plíhal rodinná

Fotografie o velikosti 5,5 x 4 cm, na rubu datovaná 29. února 1945

A. Plíhal 1992a

A. Plíhal (21)

 Plíhalova cementárna na fotografiích Jindřicha Trejtnara (27. dubna 1992, archív Miroslav Bíža

A. Plíhal (26)

Výřez z rodinné fotografie (nedatováno)

Ale vraťme se zpět do září 1929, kdy Plíhal písemně oznamuje Okresnímu úřadu v Rychnově nad Kněžnou,že koupil a převzal prostřednictvím pana ing. Josefa Procházky v Praze od firmy Ringhofferovy závody Praha nákladní auto značky Tatra TL4. Tohoto motorového vozidla budu používati ve svých živnostech pro dopravu stavebních materiálií.“ Antonín Plíhal měl i vlastní písník při cestě do Rašovic. V lednu 1930 Plíhal žádá o povolení provozovat živnost Povoznictvía to do té míry, že v mezidobích, kdy svoje potahy a nákladní auto nemůže dostatečně využíti při svých výše vyznačených živnostech, nechá svoje dopravní prostředky k dispozici zákaznictvu.“ Nákladní automobil Tatra s výrobním číslem 1698 a č. motoru 11072 a úřadem přidělenou značkou OLVI-L03 prodává 4. října 1930 prostřednictvím Českomoravské Kolben-Daněk automobilky Praga panu Karlu Smolovi majiteli autodopravy v Opočně č.p. 292. V listopadu 1930 žádá stavitel Plíhal o přidělení policejního čísla pro svůj nový osobní automobil Praga Piccolo. Osobnímu autu je přidělena poznávací značka O-L XIII- 821. Okresní úřad v Rychnově nad Kněžnou žádá Antonín Plíhal dopisem z 27. prosince 1930 o vydání vůdčího listu. Je přiloženo sdělení četnické stanice v Rosicích (obci narození), že není žádných zákonitých námitek. Velitel četnické stanice v Týništi oznamuje, „že žadatel Antonín Plíhal jest doposud zachovalý, zdá se býti spolehlivým, tělesně úplně zdráv a není oddán nemírnénu pití lihovin. Proti vydání vůdčího listu nebyly zjištěny žádné závady. Vůdčí list byl vydán 24. ledna 1931. Automobil Praga Piccolo, který měl od listopadu 1932 přidělenou poznávací značku Č- 58.964 daroval své dceři Antonii v květnu 1935. Antonie Plíhalová, úřednice ve firmě Janeček v Solnici, prodává 19. června 1937 osobní auto Praga Piccolo s číslem motoru 29484 Karlu Kašparovi, řezníku v Pouchově u Hradce Králové.

A. Plíhal ŽL + ROZHL

Živnostenský list pro povoznictví a autodopravu z 30. ledna 1930 / Koncese na zřízení, udržování a provozování přijímací radiofonní stanice z roku 1926

V lednu 1930 žádá i o živnost Podnikatelství staveb. Rozhodnutím krajského soudu v Hradci Králové je zapsán 1. února 1930 do rejstříku firem se sídlem v Týništi n. O. a Kostelec n. O. Znění firmy: Podnikatelství staveb, výroba cementového zboží a povoznictví, Antonín Plíhal v Týništi nad Orlicí. Dopisem ze 7. března 1933 žádá Okresní úřad v Rychnově nad Kněžnou o zrušení živnosti autodopravy. Důvod uvádí, že svoje nákladní auto prodal již 4. října 1930.

V roce 1929 se jednalo o zřízení nového železničního přejezdu ve Smetanově ulici a Antonín Plíhal se podle zápisu „uvoluje přispěti 5000,- Kč.“

Antonín Plíhal provozoval svoji živnost zednického mistra v Týništi nad Orlicí do konce roku 1948. Koncesní listinu vydanou 27. března 1913 c. k. místodržitelstvím pro království české v Praze vrátil 15. února 1949 Okresnímu národnímu výboru v Rychnově nad Kněžnou. V dopise píše:...V roce 1941 přestal jsem odnětím pracovních sil téměř úplně živnost provozovati a v rámci své živnosti provozoval jsem ponejvíce osobně práce kancelářské, odhady a plány, a vzhledem k mé vážné plicní chorobě při mém stáří 63 roků nemám již dostatek zdraví pro další provoz své živnosti, a proto tuto dnešním dnem odhlašuji a v příloze navracím koncesní listinu.“

V roce 1936 je v městské kronice i zápis: Tohoto roku byla v obci povinně založena „Civilní protiletecká ochrana“, zkráceně CPO, útvar do té doby neznámý, který vyvolalo v život nezřízené zbrojení národů, zejména ovšem sousedního Německa, které se vůči nám netajilo svými nepřátelskými úmysly. Antonín Plíhal byl ustanoven Okresním úřadem v Rychnově nad Kněžnou velitelem CPO v Týništi nad Orlicí. A byl jím i ve válečných letech. Byl mimo jiné jmenován i náhradníkem daňové komise pro daňový okres Rychnov nad Kněžnou v letech 1931 až 1934.

Jeho manželka Marie umírá 14. května 1938, jejich nejmladšímu synu Vlastimilovi je 7 let. Do rodiny přichází 15. března 1939 „tetička“ Mariška Trefilová. Antonín Plíhal v roce 1950 překonal vážnou plicní chorobu, kterou uvádí při ukončení živnosti. Pro budoucí generaci zpracovává rodinnou kroniku Plíhalových ve fotografiích. Antonín Plíhal umírá 9. dubna 1960 ve věku 74 let.

A. Plíhal (1)

Antonín Plíhal v srpnu 1950

Bopta

Týniště nad Orlicí 1. února 2018

Týniště čili Plotiště?Biblické odkazy v českém místopisu
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz