Z kroniky města Týniště nad Orlicí

V měsíci září a říjnu letošního roku jsem několikrát slyšel v hlášení městského rozhlasu upozornění na povinnost zaplatit splátku za svoz komunálního odpadu. Napadlo mne, jak dlouho vlastně máme možnost se jednoduchým způsobem zbavit odpadu odložením do popelnice. A jak dlouho vypouštíme odpadní vody do městské kanalizace?

Odpověď jsem našel v kronice našeho města: … „Od 1. června 1925 zavedeno bylo na zkoušku odvážení popela a smetí a sice každou sobotu. Jelikož se osvědčilo, bylo pak trvale ponecháno.“ Jak a kam se naši předkové zbavovali popela a smetí před zahájením svozu, není v kronice psáno.

Je to zápis kronikáře Antonína Kovaříka, který nám v kronice našeho města zanechal i následující zprávu: … „V důsledku vleklé choroby tajemníka Boh. Nováka přijat byl na jeho místo Antonín Kovařík z Val. Klobouk v 15. 3. 1924, pisatel těchto řádek (Poznamenávám, že vedením pamětní knihy byl jsem pověřen roku 1929 a byl jsem nucen doplniti zápisy od roku 1907, od kteréžto doby pamětní kniha nebyla vedena. K zápisům o letech předválečných použil jsem záznamů zemřelého pana řídícího učitele Jana Šmída a k zápisům o letech válečných konceptu svého předchůdce pana B. Nováka. Události poválečné až do dneška napsal jsem na základě záznamů v obecních spisech a dle výpovědí věrohodných místních občanů ode dneška pak zapisuji z vlastní zkušenosti).“

K počátkům městské kanalizace je zde několik zápisů: …„V listopadu 1924 zadáno bylo ing. Morávkovi vypracování projektu na městskou kanalizaci za 4 000,-Kč“.
V té době už byly zpracovávány plány i na městský vodovod. S jeho výstavbou se započalo 27. dubna 1925.
V kronice Antonín Kovařík píše: … „Zároveň zadáno bylo přepracování projektu na městskou kanalizaci. Prozatím jenom části, v tak zvaném starém městě, ing. F. Jiráskovi v Praze za paušální částku Kč 10 000,-.“
Další zápis v pamětní knize popisuje problémy, které nastaly špatným výběrem firmy: … „Dne 24. září 1925 zadána byla též stavba částečné kanalizace dle projektu ing. Jiráska. Práce tato zadána byla firmě arch. Jaroslav Pavlis v Brně, která se stavbou krátce na to započala, od vyústění u řeky Orlice, přes dvůr firmy F. J. Jiruška. Zadání toto objevilo se bohužel záhy pochybeným, neboť podnikatel neměl k tomuto podnikání potřebného kapitálu a rekvisit a ani dostatečných odborných znalostí. Týž provedl výkop pro kanál přes dvůr Jiruškovi továrny, když tu nastalo deštivé počasí a stěny výkopu, který byl několik metrů hluboký a nebyl dostatečně zapažen, se ve velikých kusech utrhávaly a bortily, takže hrozilo až zřícení jedné z továrních budov. Betonový kanál byl pak prováděn pod vodou, jelikož podnikatel neměl dosti čerpadel na vyčerpání vody a beton se drobil jako bláto, takže nakonec, když všechny výzvy k sjednání nápravy vyzněly na prázdno, musela býti práce zaražena a Jaroslavu Pavlisovi odebrána. Rozkopanou část i hotovou, kterou znalci uznali za nezpůsobilou a která tudíž musela býti rozkopána rovněž, provedla pak na rychlo, aby zabráněno bylo možnému neštěstí firma, ing. Marvan a Macháček z Hradce Králové za Kč 40 000,-.“
Problémy s firmou Pavlis mělo město ještě několik roků:  …„Pavlisovi vyplaceno bylo na zálohách okrouhle Kč 30 000,- i o kteroužto částku veden byl spor, který obec sice vyhrála, avšak na Pavlisovi si nebylo čeho vzíti. Byla proto o náhradu žalována Národní záložna v Brně, která se při zadávání stavby Jaroslavu Pavlisovi za téhož zaručila do částky Kč 30 000,-. Spor se vlekl několik let a do konce roku 1929 nebyl ještě ukončen.“  Jak celý spor o peníze dopadl, už kronikář později nedopsal.

Práce byly přerušeny: … „V srpnu 1927 zadáno bylo provedení částečné městské kanalizace v tak zvaném starém městě, které bylo původně zadáno architektu Jaroslavu Pavlisovi z Brna a jemuž musela býti tato práce pro nezpůsobilost odebrána. Tentokrát zadána byla stavba firmě Hrůza a Rosenberg v Praze společně s Antonínem Plíhalem, zednickým mistrem v Týništi, dle jejich nabídky za Kč 346 920,95,  kterýžto obnos byl však různými změnami a víceprácemi během stavby překročen, takže stavba vyžádala si skutečného nákladu Kč 376 830,-. Jmenovaní podnikatelé provedli práci tuto, jež byla dokončena na jaře roku 1928, k úplné spokojenosti. Kromě toho však zadána byla ještě v září 1927 též stavba kanalizace v severozápadní části města. Podnět k tomu zavdala jednak dráha a jednak p. Karel Čáslavský, který koupil zrušenou továrnu na obuv firmy Bratři Podzimkové a přeměnil ji na továrnu na kůže, k čemuž potřeboval zříditi dostatečný odpad pro koželužské kaly. Vzhledem k tomu nabídl obci příspěvek Kč 30 000,- , aby provedla kanalizaci též kolem jeho továrny. Dráha, která rovněž nutně potřebovala zříditi nějaký odpad z nádražních budov, zavázala se rovněž k příspěvku Kč 30 000,- a konečně získán také ještě příspěvek od Fr. Vopršála, majitele továrny na úpravu koží, v částce Kč 15 000,-. Tím způsobem došlo k vybudování této další části kanalizace, jejíž stavba byla zadána firmě ing. K. Marvan a Macháček v Hradci Králové a vyžádala si celkového nákladu Kč 253 161,-. Rovněž ing. Marvan ještě na podzim roku 1927 se stavbou započal a dokončil ji během roku 1928. Kanalizace tato vyúsťovala do příkopu za hřbitovem, kde zřízena byla jednoduchá usazovací jáma a odtud teče zčištěná voda tímto příkopem dále až u „Jordánu“ vlévá se do Orlice.“
Město Týniště nad Orlicí během minule popisovaného období, 1924 - 1928, investovalo do městské kanalizace velké peníze. Další velkou investicí v té době byla stavba městského vodovodu. Kronikář Antonín Kovařík zapsal do kroniky města:  …„V dubnu 1924 zadáno bylo ing. Jaroslavu Matičkovi v Praze – Karlíně, vypracování projektu městského vodovodu za paušál Kč 12 000,- .
 …Dne 27. dubna 1925 započato bylo se stavbou městského vodovodu a sice první částí, to je zachycením pramenů v oboře, kterážto práce byla zadána firmě Ing. Jaroslav Matička v Praze – Karlíně.  Rozpočet na tuto práci činil 283 111,08 Kč. Provedení trubní sítě a věžového vodojemu vypsáno a zadáno bylo zvláště firmě „Kress“ akc. společnosti v Praze na Vinohradech a sice dne 3. 8. 1925 za rozpočtený obnos Kč 160 723,-.
 …K provedení těchto velikým podnikům uzavřeny byly výpůjčky Kč 1 000 000,- u Spořitelny městské v Náchodě na 7.75% a Kč 500 000,- u rolnické záložny v Třebechovicích na 6%. Výpůjčka u náchodské spořitelny převedena byla následujícího roku na Diskontní úvěrní ústav v Praze, který stanovil obci menší úrokovou míru a sice 7.25% a zvýšena byla zároveň na Kč 1 500 000,-. Firma Kress započala s pracemi dne 10. srpna a jelikož počasí bylo příznivo, byla z větší části ještě do konce roku hotova. Rovněž tak firma Matičkova, která pak měla práci obtížnější, poněvadž byla nucena pracovati v terénu značně vlhkém a v tak zvaném tekoucím písku. Pro postavení čerpací stanice zakoupen byl pozemek č.k. 1091 a 1092 v úhrnné výměře 668 sáhů od p. Fáborského Josefa za obnos Kč 6 000,-. Aby všemu občanstvu bylo umožněno výhody vodovodu využívati, usneslo se obecní zastupitelstvo na tom, aby obec vlastním nákladem nechala postaviti přípojky pro všechny občany, kteří se přihlásí, až na konec veřejného pozemku ve všech toho času otevřených a veřejně používaných ulicích. Naproti tomu vypuštěna byla část projektovaných výtokových stojanů. Výhody této bylo občanstvu použito v největší míře a kdo nemohl si dáti zavésti vodovod do domu, nechal si alespoň zříditi výtokový stojánek na dvoře.
 …Stavba vodovodu vyžádala si celkového nákladu Kč 2 688 893,- , tudíž přes milion Kč více, než bylo původně rozpočteno. Na překročení rozpočtu největší podíl měl věžový vodojem, který z původně rozpočtené částky Kč 220 521,- vyšel na Kč 748 413,44 , dále bylo nutno rozšířiti trubní síť do nově vzniklých ulic a zesíliti přívodní potrubí pro nádraží za příčinou napájení lokomotiv. Stavba věžového vodojemu zdražila se proto o tak značný obnos, že vzhledem k měkkému, neúnosnému spodku musela býti vybudována na betonových pilotách, na nichž přišla silná betonová deska a potom teprve vlastní stavba. Na fasádu zvolen umělý kámen, místo původně rozpočtené omítky obyčejné, čímž zdražila se fasáda téměř o Kč 100 000,- , avšak za to vzhled věže je skutečně pěkný a trvanlivost omítky z umělého kamene zabezpečena na mnoho let. (Rekonstrukce fasády byla v roce 2002.) Na stavbu vodovodu získána byla subvence ve výši 43% a sice od ministerstva zemědělství 15%, od min. zdravotnictví rovněž 15% a od zemského výboru 13%. Podotknouti sluší ještě, že obě firmy, které stavbu vodovodu prováděly, to je Ing. Jaroslav Matička a firma Kress,  pracovali solidně a odborně k úplné spokojenosti obce. Pozemek v oboře, na němž zachyceny jsou prameny vodovodu ve výměře 60 a, daroval velkostatkář Leopold Šternberk z Častolovic.
 …V měsíci srpnu 1926 dodělán byl a svému účelu odevzdán nový městský vodovod. Ponejprv tekla voda dne 15. srpna 1926 o pouti.
…Zřízení vodovodu znamenalo vyplnění dávné tužby týnišťských občanů, nejen z důvodu pohodlí, ale spíše ještě z důvodů zdravotních, neboť dosud používaná pitná voda v Týništi čerpaná z mělkých studní, byla vesměs zdravotně závadná, takže případy tyfu a jiných nemocí v důsledku závadné pitné vody nezřídka se vyskytovaly.

…Ovšem, že i v tomto případě našli se někteří jednotlivci, kteří v uskutečnění tohoto opravdu záslužného podniku viděli zbytečné vyhazování peněz a sháněli protesty proti ustanovené vodní dávce, naštěstí však byla těchto zpátečníků mizivá menšina, která se nakonec také musela přizpůsobit duchu doby.“

Bopta

Z kroniky města - Hrdelní právoO havárii amerického bombardéru
Spolek přátel města Týniště nad Orlicíwww.muzeum-tyniste.cz